Děkuji za poklonu. Že jsem milá, mi říkává i můj manžel.
Nepomáhal. On pomáhá stále. Ještě žije. Myje okna, žehlí, vaří, peče, smaží. Jestli jsem na něco zapomněla, snad mi to drahý odpustí.
Promiň. Já tady zavítala, abych se dozvěděla, jak se Vám žilo za socialismu. Ne, aby jste mě zpovídaly, co pro mě dělá můj manžel.
A jak se tedy žilo vám ? ...Tady můžeš vyprávět o životě, to není zpovídání. Co děti atd ...
No, tenkrát jsem byla ještě docela mladá. Klouby nebolely. Dalo by se říci, že se mi žilo lépe, neboť jsem si v pohodě odestála fronty v obchodech na nedostatkové zboží. Nevím, nevím, zda bych to dnes ještě zvládla. Zaplať Pánbůh, že dnes už je všeho dostatek. Vlastně fronty jsou stále. U pokladen supermarketů. Ale to mě netíží. Napíšu seznam, manžel zajede, nakoupí. Odstojí si frontu u pokladny a přiveze, co jsem chtěla. Jak to máte vy?
Máš na mysli ty fronty na registrace u zubaře? U obvodních lékářů?Nebo to, že mladí nemají kde bydlet? Že nedosáhnou ani hypotéku? Máš na mysli ty fronty na pracáku, na různé podpory? Máš na mysli třeba tu matku, co pobodala své malé děti, když ji chtěli vyhodit z bytu? Byla la samoživitelka vedená na sociálce.... to máš na mysli? Tak se ted máte?
Tak povídej, moc rádi si tě taky přečteme. A dáme svoje postřehy, ty dobré i ty zlé ....
Ten tu byl jen malou chvíli v roce 1987. Jinak byly na pultech pořád. Moje děti na nich vyrostly.
A je asi jediný. Dle toho, co jsi tu o něm napsala bych řekla, že je submisivní a bojí se ti otevřeně říci, co si o tobě myslí.
Lidé, kteří v manželství nepoznají vzájemnou důvěru a toleranci se takhle projevují. Jen si posluž.
Sorry, ale pokud nejsi vážně upoutaná na invalidní vozík..... tak to,
co jsi tu vyjmenovala....nedělá pouze manžel.
