Jaké zase nesmysly? Já žila celý život tak, že jsem si nejdříve našetřila a potom kupovala. Tím pádem jsem nemusela řešit půjčky a jejich splácení. A jelikož jsem moudrá, tak vím a počítám s tím, že časy se mění, léta přibývají a zdravíčko nás postupem času opouští. A proto bych se nikdy nezavázala k tomu, že mi nějaký dům nebo byt bude patřit až na několik desítek let. Protože normální člověk s běžným výdělkem ten 1,5 a více milionů hned tak nesplatí. Tím pádem jsou obě varianty skoro stejné, protože v obou případech jsi nájemník a ne vlastník. A to do doby, než ty půjčené peníze s úroky zaplatíš. A ano, z mého pohledu jsi hloupá(ý).

Pujcku penzista stejne nedostane, ledaze
by platil za hotove, krome toho vyzaduji banky referenci, ze dotycny bude moci
splacet. Dum/byt je v kazdem pripade vyhodne ulozeni penez, jelikoz i kdyz
majitel nemuze splacet, muze nemovistost prodat s vydelkem a taky se to deje.
Nevykladej, ze jsi si mohla dovolit setrit s tremi detmi a sama, to jsi musela
mit sakra dobre misto!