Já zdaleka jenom nekritizuju a do předchozí roku jsem byla tzv.prdúch.
(Ostatně byla bych i nadále,kdyby mě můj
pes v jeho věku nezačal ještě víc potřebovat.)
Já zdaleka jenom nekritizuju a do předchozí roku jsem byla tzv.prdúch.
(Ostatně byla bych i nadále,kdyby mě můj
pes v jeho věku nezačal ještě víc potřebovat.)
A byla jsi prduch proto, že jsi chtěla ještě pracovat nebo proto, aby sis ke svému důchodu nějakou korunu přivydělala, abys měla na vše, co potřebuješ?
Obojí je správně.Vdovám bez konta a s velkým psem navrch,se holt po finanční stránce nežije moc lehko.
To znám. Navíc mám důchod ponížený proto, že jsem díky tomu, že jsem tu po přestěhování, jakožto invalidní důchodce, nemohla sehnat práci a odešla do starobního dříve, než jsem měla.
Přesně tuhle chybu jsem udělala taky.V té době měl můj muž malou firmu s pár zaměstnanci,byl spokojený,zdravý...Nechtěl,abych musela dojíždět.
U mě to bylo v dané situaci jediné možné řešení. Kdybych sehnala práci, odcházela bych do důchodu až v době, kdy by mi náležel. Na dojíždění jsem byla připravená, protože na vesnici o práci nezakopneš.
Na dojíždění za prací z vesnice je dnes potřeba několika aut v baráku....Dříve byly spoje časovány na práci v továrnách a školách, ve městě je vlakové spojení i autobusové na všechny strany a lidé dojížděli i s dvěma přestupy, které na sebe časově navazovaly.....
Dojíždět na směny 100km i můžeš,když nemáš doma závazky v podobě psa.Ostatně ani rozumný postoj manžela nešlo ignorovat.