Přesně tak, do rozvojových krajin mělo Československo hodně daleko,
protože bylo takřka ve všem soběstačné. Češi žili buď ve vlastních
domech, nebo ve státních či podnikových nebo družstevních bytech. A
neměli potřebu si je ani odkupovat, protože je z nich nikdo nevyhazoval. My
jsme si byt museli koupit za 145 tisíc, a to tehdy nebyl zrovna malý peníz,
abychom měli jistotu, že nás z něj někdo v budoucí době nevystěhuje. A
co si pamatuji, tak i v ostatních státech byl ten automobilový provoz úplně
jiný, nežli dnes a i ta auta byla jiná. A s těmi auty je to Loretto asi tak.
Na vesnicích je nutnost mít ve vícepočetné rodině mít vícero aut, než
jen to jedno. A z jakého důvodu to je, o tom jsme tu už psali. Vesnice totiž
není město, kde jezdí autobus, metro, tramvaj každých pár minut. Lidé se
musejí nějakým způsobem dostat včas do práce, k doktorovi, na nákup atd.
A kde berou peníze? Musejí si je vydělat a s tím výdajem v rozpočtu i
počítat. Píšeš, že v mnoha případech je to o prestiži. U některých to
tak může i být, ale ve většině je to o nutnosti. To samé se týká toho
značkového oblečení. Ne každý má na to, si jej pořizovat a spokojí se s
jiným. To samé platí i o těch restauracích. Kdo myslíš že je
navštěvuje? Většinou ti samí, tedy ti, co si to mohou dovolit. Ostatní se
spokojí s nějakou hospodou nebo si raději uvaří doma, protože je to
přijde levněji. Pro mě je normální žít tak, abych měla střechu nad
hlavou a dost peněz na to, abych mohla pokrýt svoje životní potřeby a
ještě mi malinko zbylo na to, si něco málo ušetřit. A musím tě ujistit,
že i tady mají lidé kola a plně je využívají. A i tady lidé jezdí na
dovolenou vlakem, chodí pěšky po horách a sami si vaří. Takže i tady
žijí normální lidé.
Jo, a abych nezapomněla, v takové Americe jsou dvě auta zcela běžnou
záležitostí, jedno má matka, druhé otec, a to ještě rodiče kupují auta
svým dětem, aby měly každé své.
