Firma Burberry, o které jsem až doposud nikdy neslyšel, se rozhodla
zničit své zboží za miliardu. Nějak neodhadli odbyt, takže toho prostě
vyrobili moc; to většina normálních obchodníků řeší výprodejem za
nižší ceny, avšak Burberry vyrábí nějaké luxusní kabelky nebo
oblečení, které si zákazníci kupují často kvůli značce, tedy
částečně i proto, že jsou drahé. A když si někdo za velké peníze
koupí oblečení, aby mohl ostatním signalizovat, že je bohatý, tento
záměr by mu pokazilo, kdyby se totéž zboží dalo koupit o pár týdnů
později za zlomek ceny. Burberry tohle o svých zákaznících ví, takže
skladové přebytky raději ničí. To někteří bez zaváhání označí za
selhání kapitalismu; a téměř všechny to alespoň zarazí.
Reakce lidí na tuto kauzu krásně ukazují, jak moc je kdo obeznámen se
subjektivní teorií hodnoty. Většina lidí vůbec, takže ničení těch
věcí považuje pocitově i po rozmyslu za hloupé plýtvání. Těm, kdo
subjektivní teorii hodnoty znají, ale ještě ji nemají úplně pod kůží,
to připadá divné, ale dovedou si to vysvětlit. Jen minimum lidí chápe i
cítí, proč zničení těch věcí pravděpodobně způsobilo méně škod
než jejich výprodej ve slevových akcích.