Firma Burberry, o které jsem až doposud nikdy neslyšel, se rozhodla zničit své zboží za miliardu. Nějak neodhadli odbyt, takže toho prostě vyrobili moc; to většina normálních obchodníků řeší výprodejem za nižší ceny, avšak Burberry vyrábí nějaké luxusní kabelky nebo oblečení, které si zákazníci kupují často kvůli značce, tedy částečně i proto, že jsou drahé. A když si někdo za velké peníze koupí oblečení, aby mohl ostatním signalizovat, že je bohatý, tento záměr by mu pokazilo, kdyby se totéž zboží dalo koupit o pár týdnů později za zlomek ceny. Burberry tohle o svých zákaznících ví, takže skladové přebytky raději ničí. To někteří bez zaváhání označí za selhání kapitalismu; a téměř všechny to alespoň zarazí.
Reakce lidí na tuto kauzu krásně ukazují, jak moc je kdo obeznámen se subjektivní teorií hodnoty. Většina lidí vůbec, takže ničení těch věcí považuje pocitově i po rozmyslu za hloupé plýtvání. Těm, kdo subjektivní teorii hodnoty znají, ale ještě ji nemají úplně pod kůží, to připadá divné, ale dovedou si to vysvětlit. Jen minimum lidí chápe i cítí, proč zničení těch věcí pravděpodobně způsobilo méně škod než jejich výprodej ve slevových akcích.
