Hlady asi né ale umřeli lidé kteří si raději vzali život sami než aby živořili nebo se dívali na chudobu svoji a svých dětí..ty nečteš ? Nevíš kolik žen si vzalo život i se svýmu dětmi ?
Necetla jsem, jestlize si vzaly zivot, pak byly predevsim silne labilni, respektive depresivni. Tento argument pro me neplati, ponevadz zalezi na cloveku samotnem, vzdy se najde nejake reseni, lepsi, nez sebevrazda. Vzpomen si na svoje rodice, cim museli projit a presto to nevzdali a kolik lidi zudtalo samo, bez prostredku , kdyz se vratili z koncentraku a presto se zvedli a zacali hledat reseni. Znam takovych pripadu dostatecne. Sebevrazda je vzdy ta nejhorsi alternativa, zvlaste, kdyz jsou deti.
Pokud to zase nevíš, tak v současné době trpí depresí u nás velice moc lidí, anebo syndromem vyhoření. A to může potkat kdekoho. Psychiatrické ordinace mají plno. A pak, vždy záleží na každém jedinci, nicméně sebevražd stále přibývá. Takže tento argument je oprávněný. A nevím, proč sem pleteš dobu těsně po válce. To totiž bylo o něčem úplně jiném. Ti lidé byli rádi, že to všechno přežili, a byli rádi, že mohou začít od začátku. Viz. třeba můj otec a sestra, kteří koncentrák přežili, na rozdíl od ostatního příbuzenstva a jiných, kteří to štěstí neměli. Dnes ale v takové době nežijeme, a ani nejsme tak odolní. Co ty znáš, a co neznáme my? V tobě není žádná empatie, když nedokážeš pochopit, s čím ti lidé bojují. Zažila jsi na vlastní kůži opravdovou depresi? Já ano, a dostala jsem se z toho jen s pomocí psychiatra. Kdybych ho nenavštívila, už bych tu dnes nebyla. Je to sice už hodně let dozadu, ale na to, jak mi tehdy bylo, nikdy nezapomenu. A to jsem si o sobě myslela, že mě to nikdy nemůže potkat, protože jsem silná žena a všechno zvládnu. Ne každý se odebere k lékaři, a pak to končí sebevraždami.