Tady to máš. Čti.
David Martinek
1 d
·
Dvě nejdůležitější slova, která zazněla na včerejší demonstraci, jsou
𝗚𝗲𝗻𝗲𝗿𝗮́𝗹𝗻𝗶́ 𝘀𝘁𝗮́𝘃𝗸𝗮.
Věcně vzato, znamenají tato dvě slova především dosažení
společenského konsensu. Stavu, kdy se jednotlivé proudy společnosti shodnou
na faktu, že vláda, vzešlá z regulérních voleb v roce 2021 porušila
většinu předvolebních slibů a svou diletantskou, nebezpečnou politikou
vede zemi ke zkáze.
Generální stávka je vyjádřením stavu, kdy se
𝘃𝗲̌𝘁𝘀̌𝗶𝗻𝗮 𝗼𝗯𝗰̌𝗮𝗻𝘂̊ 𝘃
𝘇𝗲𝗺𝗶 odmítá dál podřizovat chybným rozhodnutím vlády a dává
jednoznačně najevo, že nehodlá dál strpět jak porušení předvolebních
slibů, tak nebezpečnou politiku, vedoucí k ničení prostředí a
společnosti.
Postup kroků je evidentní. Generální stávka. Demise vlády. Nový plán pro
Česko. Nové volby.
Problém je, že většinová společnost v tuto chvíli podobné myšlenky
ještě odmítá.
Klíčem je především fakt, že opozice stále představuje společenskou
podporou menší část společnosti.
Faktem je, že vláda, která se vehementně, za cenu lží, podrazů a planých
slibů prodrala k moci, v danou chvíli ovládá Parlament a Senát. Její
kandidát, generál NATO, Petr Pavel, se stal prezidentem. Vládě přizvukují
mainstreamová, veřejnoprávní i komerční média. Na své straně má i
Ústavní soud v osobě Pavla Rychetského. A především má podporu
podstatné části veřejnosti.
Nedávné vítězství generála Pavla v prezidentských volbách je toho
jasným dokladem.
Nezáleží na tom, že volební vítězství je spíše výsledkem
soustředěné a dlouhodobé palby médií na hlavního prezidentského
protikandidáta, Andreje Babiše.
Nezáleží ani na tom, že média ve svém tažení proti opozici systematicky
ničí opoziční proudy a poskytují tak Fialově vládě podporu, kterou si
nezaslouží. Ani v nejmenším. Je to dlouholetý problém. Jehož podstatou je
prostý fakt, že většina novinářů a médií si ztotožňuje současnou
politickou garnituru s ideály demokracie. Přestože to není pravda.
Pro současnou vládu je demokracie jen fíkovým listem. Vláda používá
pojem a instituty demokracie pouze jako razící štít pro své agendy a
sebeprosazování. Je to špinavý trik. Machiavelistický mechanismus, jehož
cílem je uchopení moci, vytvoření mocenské převahy a následné
prosazování pohodlné politiky, poplatné západním zájmům. Výměnou za
zpětnou podporu z týchž center evropské a globální moci.
Budování vlastního státu, vytváření hodnot, ekonomických,
demokratických, zemi posilujících, či národohospodářských této vládě
je (a vždy i bylo) až druhotným programem. Ke kterému neochotně přistupuje
teprve na nátlak veřejnosti či opozice.
Každodenní realita, přešlapy proti demokratickým principům a hodnotám
usvědčují tuto politickou garnituru ze zneužívání demokracie. Pokusy o
omezování opozice, politické procesy, ostrakizace politické konkurence,
špinavé lhaní, vládní neúspěchy a jejich relativizaci vidíme prakticky
denně. Nemluvě o propojení s kriminálními skupinami.
Ale rozhodující část veřejnosti se o to nezajímá. Nebo tomu jednoduše,
zatím, nevěří.
Nezáleží dokonce ani na tom, že většina občanů v tomto státě prostě
ví jen polovinu pravdy.
Tu, kterou mají vidět a vědět.
Je to problém opozice. Opozice má být natolik silná a schopná, že tento
neblahý stav dokáže postupnými kroky zvrátit.
Nezáleží také na tom, že opozice nemá v ruce příslušné nástroje.
Nemá vlastní silná média, která by umožnila šířit pravdu o podstatných
soudobých jevech a problémech. Vysvětlovat, jak se ve skutečnosti věci
mají. Musí si je vytvořit. Musí být schopna dokázat zajistit jejich
financování a provoz.
Opozice, autoři, nezávislí ekonomové, odborníci, nezávislá média či
organizace nemají potřebné finance. Natož rozsáhlou podporu, jakou mají k
dispozici apologetové této vlády. Podporu západních institucí, vlivových
agentur, futrujících rozpočty mimovládek, neziskovek a redakcí granty.
Stamilionovou fundaci, například.. přímo novinářům. Jak jinak, než z
veřejných prostředků..
Opozice, parlamentní i mimoparlamentní má sice podporu značné části
veřejnosti. Ale zatím nedokáže vnášet celospolečenská témata a získat
si, pravdou, objektivním přístupem, režimem padni komu padni na svou stranu
většinovou veřejnost.
O tom, co je „pravda“ rozhodují provládní média.
𝗖̌𝗲𝘀𝗸𝗼 𝗺𝗲𝘇𝗶 𝗱𝗲𝘀𝗲𝘁𝗶
𝗻𝗲𝗷𝗹𝗲𝗽𝘀̌𝗶́𝗺𝗶 𝘇𝗲𝗺𝗲̌𝗺𝗶
𝘀𝘃𝗲̌𝘁𝗮
Opozice musí přijít s jasnou a srozumitelnou vizí, jak dál. Musí dokázat
vytvořit nový plán pro Česko, smysluplný, inspirativní projekt řízení a
vedení státu, projekt politické i ekonomické obnovy státu a změny
postavení Česka z role subalterní ekonomické i politické kolonie.
Opozice musí definovat dlouhodobé, srozumitelné a funkční praktiky
rozumné, inteligentní správy státu, s nimiž budou souhlasit majority.
Teprve potom může opozice doufat v to, že se na její stranu přidá
většinová společnost.
Česko potřebuje plán obnovy. Potřebujeme plán, jak se poprvé v
polistopadové historii Česka umožní vydat se jinou cestou. Cestou obnovy, k
moderní, sebevědomé zemi s průmyslovou tradicí, která dokáže svou
tradici přetavit v nové postavení na mapě.
Česko má na to, být jednou z deseti nejlepších zemí na světě.
Dílnou Evropy. Moderní, špičkovou průmyslovou a technologickou základnou,
v níž se potkává jak globální západní kapitál a technologie s
kapitálem, instituty a nástroji obchodní, kulturní a společenské výměny
Asie, Blízkého východu, Afriky. Tedy, se zeměmi BRICS.
Česko se musí stát vzorovou demokratickou zemí se stabilním, právním,
sociálním, ekonomickým a etickým prostředím, ve kterém je radost
podnikat, žít a tvořit.
Potřebujeme novou, moderní politiku, která respektuje vznikající
multipolární ekonomický a politický řád světa. Potřebujeme politiku
založenou na win-win výměně se všemi zeměmi světa.
Politiku, která je ale zároveň založena na korektním, ale nekompromisním
hájením domácích zájmů.
Česko by mělo být zároveň, spolu s Polskem, Maďarskem, Slovenskem,
Rakouskem, Slovinskem a dalšími státy, Srbskem, Rumunskem, Bulharskem, či
pobaltskými státy, tahounem změn ve střední a východní Evropě. Nejsme
subalterními koloniemi.
Naše národní tradice jsou tisícileté. Naše státy mají delší historii
než Amerika. Západní atlantické a evropské velmoci se musí naučit
přihlížet k našim zkušenostem, potřebám a vidění světa. Nepotřebujeme
další poručníkování západu. Děkujeme za zkušenosti, ale jdeme dál.
Potřebujeme vyvážený, vzájemně plně respektující stav ve vzájemných
vztazích, opřený o demokratické tradice.
K tomu ale budeme potřebovat politiky a vlády, které takového postoje budou
vůbec schopny. Reprezentace, uvyklé podřízenému postoji vůči Západu
můžeme s poděkováním propustit.
Je čas vykročit k nové úrovni vztahů.
Výsledkem bude geneze vztahů, která umožní rozvoj Evropy od Gibraltaru po
Ural. Výsledkem bude mír na kontinentu.
Výchozí podmínka, vedoucí k prosperitě kontinentu. Postupnému slaďování
a harmonizaci práva, demokracie v rámci celé Evropy. Na jehož konci bude
prosperující a vzájemně silně ekonomicky provázaný kontinent, žijící v
klidu a míru. Respektující přirozený vývoj v jednotlivých zemích.
𝗣𝗿̌𝗲𝗷𝗶́𝘁 𝗸 𝗷𝗶𝗻𝗲́
𝗱𝗶𝗺𝗲𝗻𝘇𝗶
Generální stávka, protesty jsou signálem nespokojenosti. To ale
nestačí.
Musíme přejít k jiné dimenzi.
Změna v postojích veřejnosti a jednoznačný příklon k vizi Česka jako
moderní země, schopné nést odpovědnost za vlastní vývoj je během na
delší trať. Tento trend vznikne teprve tehdy, když opozice najde smysluplný
plán. S nímž budou souhlasit většiny.
Volby nejsou o volebním vítězství.
Volby mají být vnímány jako potvrzení souhlasu veřejnosti s plánem a
způsobem provádění ekonomických i politických změn v zemi. Který bude
poté i naplněn.
Nepotřebujeme další plané sliby. Potřebujeme funkční stát.
Bude to složité. Bude to trvat nejméně 15 let. V tuto chvíli se teprve
formují skupiny a lidé, kteří uvažují o několik kroků dál. Existuje jen
velmi úzká skupina lidí, která vidí do budoucnosti. A která je ale
zároveň v obtížném postavení.
Nemá na své straně prakticky nic. Jen, vládní přešlapy a oprávněnou
kritiku.
To je málo.
𝗟𝗶𝗱𝗲́ 𝗿𝗼𝘇𝘂𝗺𝘂 & 𝗟𝗶𝗱𝗲́
𝘀𝗿𝗱𝗰𝗲
Začneme tím, že se začneme scházet. Tvořit. Organizovat. Potkávat se.
Jak lidé, kteří ve svém vidění upřednostňují racionální stanoviska,
data, fakta, ekonomické, vědní a společenské dovednosti. Kteří vnímají
ekonomiku jako základ všeho. Lidé rozumu.
Tak lidé, kteří vnímají společnost, ekonomiku i politiku prizmatem
humanity, solidarity, vzájemnosti, kultury. Lidské a společenské podpory.
Kteří vnímají člověka, život, jako nejvyšší hodnotu a dar. Lidé
srdce.
Lidé rozumu a Lidé srdce.
Musíme se spojit. Najít cestu.
12.3.23 | dm
1
1
1
1
