Argentina to neni a ta tvoje Aconcaqa taky ne....
Argentina to neni a ta tvoje Aconcaqa taky ne....
Jeden muj cesky kamarad horolezec se zucastnil vystupu na M.B. a uz se z neho nevratil, jednalo se o ceskou horolezeckou skupinu a vsichni tam zahynuli a byli skutecne dobri. Muj kamarad se mou pracoval ve Svajcu a ucastnil se vystupu s Cechy z domova , zmenilo se nahle pocasi a oni pokracovali dal ve vystupu a nakonec vsichni umrzli. Dost casto se na me rozlobil, ponevadz ja, ponevadz trpim fobii z vysky, jsem mu to rozmlouvala, ale marne, byl jak posedly..
V tom roce jsme potkali dalsiho kamarada z Ceska v Rime a ten se zas chystal do Himalaji s ceskou vypravou a taky se uz nevratili. Oba byli prima lidi. Muj fyzioterapeut je stejny blazen , vyhledava jen adrenalinove sporty. Jeho rodice byli stejni, maminka jeste v 75 bivakovala na Kilimanjaru.
netáhne je tam to, že ty hory zdolají, táhne je tam pořád dokola ten pocit, někteří i při tom ztratí život
To samé jsem našel já, proto jsem jí ten obrázek poslal, nyní se dozvídám, že neví co to je.....
loret, jenže ti horolezci jsou blázni, oni polezou na skálu, která je jinde schůdná i pro rodiny s dětmi....
jiní to zkouší prostřednictvím zazenu, já bych to chtěl zažít skrze kámasútru, hledám sparingpartnerku :)))
To je smutné, a moc je mi to líto. Děje se to a nejen na vyskoých horách. I nižší mohou být zrádné. Proto se kolem hory našlapuje, chodí, mluví se s ní a taky se sleduje počasí jest je stabilní a zda by to šlo. Mockrát jsem se vracela, i celkem rychle když se ukazovala na obzoru změna. Taky jsem nedošla víckrát, nebo se vracela dolů, čekalo se pár dní a a pak znovu.
Teď chodím jen do lesa a kolem řeky.