To si ale ti, se kterými jsem pracovala já, nemohli dovolit. Práci, kterou
měli určenou, museli vždy udělat a to ve kvalitní verzi, jinak by si
zákazníci stěžovali. Navíc jsem jejich práci sama kontrolovala a pokud
bych nalezla, že něco nebylo uděláno pořádně, vrátila bych je zpátky,
aby to napravili. A to se netýkalo jen jich, ale všech, i českých
zaměstnanců. Zato se mohli všichni spolehnout, že se za ně postavím a budu
je hájit, protože jsem vždy věděla, že svoji práci odevzdávají
kvalitním způsobem.
Uvedu příklad. Uklízeli jsme v bance na rohu Václavského náměstí. Tam
občas docházelo ke stížnostem, že úklid nebyl proveden dobře, i když já
jsem věděla, že to není pravda, protože jsem mu byla každý den přítomna
a vše kontrolovala. Jednou jsme vyrazily na prohlídku se zaměstnankyní
banky, která toto měla na starosti. Vše bylo v pořádku, tak jsme se
rozešly. Mně to však nedalo a ještě jednou jsem se šla podívat do jednoho
patra, o kterém jsem věděla, že tam si stěžují. Zašla jsem na již námi
prohlédnuté vzorně uklizené záchody a zjistila, že jeden záchod je
pomočen nejenom kolem mísy, ale i na stěnách. Okamžitě jsem kontaktovala
onu úřednici, a ta byla v šoku. Od té doby už stížnosti nebyly. To je
pouze jeden z mnoha případů. Věděla jsem, jak moji lidé pracují a oni
věděli, že se za ně vždy postavím i třeba proti nadřízeným.


