Ještě něco k Havlovi.
To stojí za přečtení...
Pro literární měsíčník Host promluvila Věra Kunderová, manželka
slavného spisovatele a emigranta Milana Kundery, která s ním odešla do
exilu. „Možná že vás překvapí, že jsem to byla já, kdo byl od
začátku rozhodnut se nevracet. K definitivnímu společnému rozhodnutí
došlo ve chvíli, kdy Milan začal psát rok po našem příjezdu Knihu smíchu
a zapomnění; bylo hned jasné, že za tu knihu by v Čechách musel být
odsouzen, ta kniha byl definitivní rozchod. Stačilo ostatně, že z ní
publikoval v Nouvel Observateur ukázku, bylo to v roce 1979, aby byl okamžitě
zbaven občanství,“ okomentovala teoretickou možnost se vrátit do Čech,
kterou měli, ještě když odjížděli. Kunderová uvedla, že se jí po
Čechách velmi stýská.
„Emigrace je těžká věc. Je to nejhorší blbost, kterou může člověk
v životě udělat. „Byla jsem celou dobu přesvědčena, že už nikdy
neuvidím Prahu. Můj pesimismus byl absolutní. Listopad byl především
neuvěřitelné překvapení. A pak dojetí. A pak radost. Co si myslím o
pokračování? Člověk, který žije tak dlouho v cizině a ví, že se už
nevrátí, může vám jen držet palce a sám se ptát.“ Kunderová také
uvedla, že s exilovými kruhy se nestýkala. S jednotlivými přáteli ano.
„Ano, komunisti byli hrozní, zavírali a popravovali lidi, ale po Maďarsku,
po roce 1956, to přestalo. To bylo tak strašné zlo, co se tam dělo, že se
lidé začali, myslím si, probouzet,“ mínila.
Ani na Rusy prý nemůže nadávat tak, jak se to děje v Čechách.
„Pamatuju si, jak jdu 21. srpna z televizního vysílání Bartolomějskou
ulicí, byla plná tanků a vojenských vozidel, a najednou mne jeden z těch
vojáků, mladý kluk, možná ani ne dvacet let, chytí a zatáhne do domu a
zavře dveře. Já si říkám, tak šmitec, tak takhle skončím, někde
zabitá v průjezdu, ale ten kluk mi vrazil do ruky horu letáků a říká:
"Dlja tvoju mať‘ a já tam čtu v azbuce něco jako: „My nevíme, kde jsme,
my jsme si mysleli, že jedeme do Německa, my jsme tohle nechtěli.‘ Ten kluk
riskoval život! Kdyby si toho všimli, tak by ho na místě zastřelili. Já je
nenáviděla, pochopitelně, ale když se ti přihodí něco takového, tak si
najednou uvědomíš, že nic není černobílý. Nic není černý, nebo
bílý, jak vy si tam myslíte, všechno je šedivé.
Při první návštěvě Československa v roce 1990 ji prý vyvádělo z
míry, že všude slyšela angličtinu. „Všude v centru byly dvojjazyčné
nápisy. To nebylo možný ani při ruský okupaci, že by byly nápisy v
ruštině! Tohle bylo strašný odcizení. My jsme s Milanem spolu vždycky
mluvili česky. Čeština nás spojovala s domovem, a teď, když jsme se
vrátili, to vypadalo, jako by se v té zemi už česky ani nemluvilo. Jako by
ta země, ze které jsme odjeli, už neexistovala.“ A dodala, že z míry ji
také vyvedl bezdomovec. Z Paříže na ně prý byla zvyklá, ale na jejich
přítomnost v Praze nikoliv.
Odpověděla také na dotaz, proč se do bývalé vlasti nevrátili. Jednak
prý kvůli novinářům, které si ve Francii drželi od těla, ale v Čechách
by to prý nešlo. "Potom kvůli disidentům, kteří se dostali k moci a
kteří nás nenáviděli. Z toho jsme měli obavy. A když vyšla ta odpornost
o Milanovi v Respektu, už to vůbec nešlo. Tehdy jsem si poprvé uvědomila
nemožnost návratu. A v tu chvíli se to narodilo. Touha být doma, na svých
místech, kam se člověk může schovat, a současně vědomí, že už se
nikdy vrátit nemůžu, protože tam jsou naši nepřátelé, kteří chtějí
zničit Milana."
Kunderová naráží na článek Respektu z roku 2008: Udání Milana
Kundery. Důvody následně vysvětlila: "To začalo v roce 1976. Rok po naší
emigraci, kdy si nás pozval Pavel Tigrid a u oběda řekl: ‚Pane Kundero,
nepleťte se do politiky.‘ My jsme na něj koukali vykuleně, proč to
říká, protože Milan žádné politické ambice neměl. On chtěl jenom
psát. Teprve později jsme pochopili, co za tím bylo. Američani, kteří byli
napojeni na Tigrida, vybrali figurku jako vůdce protikomunistické opozice
Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem
známější, by chtěl být sám v čele politické opozice. Ale to jsme tehdy
nevěděli.
To nám došlo až později, když jsme viděli, jak se disidenti snažili
Milana pošpinit, jak na něj útočili a uráželi ho. Všechny ty útoky mám
schované v archivu. Ostatní věci jsme už vyhodili a zničili, jenom tohle
ne. Oni měli prostě obavy, že by mohl jít do politiky, a tak se ho snažili
znemožnit. A nenávist vůči němu zůstávala i po listopadu a všechno
vyvrcholilo tím odporným textem v Respektu, který nás zničil zdravotně. A
nikdo se mu dosud neomluvil!“
Odsoudit všechna komunistická léta z pohledu disidentů asi bylo logické,
protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz zlo, tak by to
umenšilo jejich pověst hrdinů a bojovníků, ale zemi to dle Kunderové
poškodilo.
Názor: Havlojdi zpět u koryt, zamyslete se.. Havle, Havle ... je fakt, že
mi vrtalo hlavou, když byl pořád zavřený, nebo pracoval někde v pivovaře,
že má tolik prachů, špičkové auto, obrovský byt a chalupu, drahý
chlast....a on byl vlastně financován z USA a západu, byl to tedy obyčejný
agent a dobře placený a to někdy od roku 1976!!!
A to vás překvapuje? Takhle byl financován už dávno a stačí se
zamyslet, jak je možné, že rodina která měla židovskou krev, si za nácků
žila v pohodě a to dokonce i jeho teplý strýček. Navíc jim ani po válce
nic neudělali, byť strejda spolupracoval s gestapem (zřídil pro ně v
Lucerně konspirační byty) a kupodivu ten ráčkující šmejd Vašek mohl za
komoušů v dobách nejtvrdších, tedy padesátých, jít studovat na VŠCHT. V
době kdy synek nějakého soukromníka mohl tak leda k lopatě. Synek
velkoburžousta šel na studie?
To prostě nemohla být malá svině. A zřejmě v Mlynářově knize,
vydané v Rakousku (v českých vydáních už to chybí) je napsáno, že VH
žádal o vstup do KSČ a že mu to jestli ho vezmou nebo nikoli projednával
ÚV, který to nakonec zamítl (asi toho pak litovali).
Ano to sedí, ostatní disidenti byli jen nastrčené figurky, užiteční
idioti, kteří pomohli zrealizovat předání moci novým oligarchům poté, co
režim padl dávno v Maďarsku a Polsku. Teď disidenti řvou, protože se
cítí nedoceněni, splnili svou historickou úlohu a nikdo je už víc
nepotřebuje.
Zajímavá slova manželky Milana Kundery poněkud upřesňují pohled na
pozadí "sametu". Navíc při jejichž vyslovení často mrazí. Proč nás to
jen nijak nepřekvapuje!?
Kundera - zajímavé skutečnosti do skládanky listopad
2
Koho se má Rajchl bát? 
2
1
nemusí... 
Ty jsi opravdu straceny pripad 
