A i s tímto souhlasím.
Jindřich Rajchl
Celý život nesnáším dvojí metr.
Vzhledem k tomu, že právě tento přístup momentálně dominuje celé
euroatlantické civilizaci, jsem se ocitl v pozici “antisystémového
dezoláta”, jenž narušuje jednotu naší úžasné progresivní
společnosti.
Naše média i politici přejala roli nekritických fotbalových fanoušků,
kteří i při evidentně nafilmovaném pádu vlastního hráče hystericky
křičí “penalta!!!” a naopak v momentě, kdy náš milovaný obránce
přerazí ve vápně soupeřovu útočníkovi obě nohy, volají “to bylo
úplně čistý!”
Nikdy jsem to neuměl a neumím to ani teď.
Pořád někde slyším o proruské propagandě a sdílení nepravdivých
informací. Ale to, že ukrajinská propaganda vezme obrázek srbského chlapce
zachraňujícího svého psa při povodních v roce 2014, a snaží se celý
svět přesvědčit, že se jedná o aktuální záběr ze zaplavené oblasti po
protržení Kachovky, nechává všechny zcela klidnými.
Stejně jako trámové kříže na naší houfnici Dana se to svede na selhání
jednotlivce.
Že na to naletí i největší “génius” naší politické scény,
lidovecký europoslanec Zdechovský, už je jen dokonalou ilustrací současné
pokřivené reality.
Jsou ale ještě mnohem horší případy. Včera uplynulo 13 let ode dne, kdy
Julian Assange zveřejnil video, jak americký vrtulník Apache brutálně
postřílel skupinu iráckých civilistů, včetně dvou novinářů.
Naše média i politici jak tenkrát, tak i dnes, dělali, že se to nestalo a
snažili se celým skandálem promlčet. Assange byl uvězněn a aktuálně mu
hrozí asi 175 let vězení.
Natočit stejnou scénu na Ukrajině s tím, že by ruský vrtulník
rozstřílel skupinu Ukrajinců se dvěma známými novináři, tak příštích
14 dnů nečteme nic jiného, Mirka by byla zděšená až na půdu, Zdechovský
by se vyfotil v nepojízdném tanku a Černochová by vyhlašovala 5. světovou
válku.
A Assange by za to dostal Pullitzerovu cenu.
Většina mainstreamu šmahem odmítá jakékoliv srovnání ukrajinského
konfliktu s americkými vojenskými agresemi s použitím toho
nejprázdnějšího a nejhloupějšího argumentu, jaký znám - “to je něco
jinýho”.
Ne, není.
Agrese je agrese, ať už ji páchá kdokoliv. Život jednoho Ukrajince má
stejnou hodnotu jako život jednoho Iráčana. A propaganda je propaganda, ať
už přichází z jakékoliv světové strany.
Jediné, po čem (marně) volám, je stejný metr pro všechny.
A vzhledem k tomu, že momentálně tento férový přístup není v dohlednu,
tak budu stejně jako Marek Španěl raději dál dezolát, než abych zradil
svoje celoživotní přesvědčení a stal se prospěchářským pokrytcem.
Pravda nakonec vyhraje. Jen jí to občas moc dlouho trvá.
Přesto nemůžeme boj za ni ani na okamžik vzdát.
Neboť život ve lži nikdy nemůže být životem šťastným a
spokojeným.
Proto ten, kdo hájí pravdu, byť proti přesile lhářů, nikdy nemůže
prohrát. Už jen to, že tento boj vede, je jeho obrovskou výhrou.
Mějte to prosím i v těch nejtěžších chvílích na paměti.
Děkuji všem, kteří tenhle nelehký boj svádí s námi.
Smekám před každým z vás klobouk až k zemi!
