Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

A i s tímto souhlasím.
Jindřich Rajchl
Celý život nesnáším dvojí metr.
Vzhledem k tomu, že právě tento přístup momentálně dominuje celé euroatlantické civilizaci, jsem se ocitl v pozici “antisystémového dezoláta”, jenž narušuje jednotu naší úžasné progresivní společnosti.
Naše média i politici přejala roli nekritických fotbalových fanoušků, kteří i při evidentně nafilmovaném pádu vlastního hráče hystericky křičí “penalta!!!” a naopak v momentě, kdy náš milovaný obránce přerazí ve vápně soupeřovu útočníkovi obě nohy, volají “to bylo úplně čistý!”
Nikdy jsem to neuměl a neumím to ani teď.
Pořád někde slyším o proruské propagandě a sdílení nepravdivých informací. Ale to, že ukrajinská propaganda vezme obrázek srbského chlapce zachraňujícího svého psa při povodních v roce 2014, a snaží se celý svět přesvědčit, že se jedná o aktuální záběr ze zaplavené oblasti po protržení Kachovky, nechává všechny zcela klidnými.
Stejně jako trámové kříže na naší houfnici Dana se to svede na selhání jednotlivce.
Že na to naletí i největší “génius” naší politické scény, lidovecký europoslanec Zdechovský, už je jen dokonalou ilustrací současné pokřivené reality.
Jsou ale ještě mnohem horší případy. Včera uplynulo 13 let ode dne, kdy Julian Assange zveřejnil video, jak americký vrtulník Apache brutálně postřílel skupinu iráckých civilistů, včetně dvou novinářů.
Naše média i politici jak tenkrát, tak i dnes, dělali, že se to nestalo a snažili se celým skandálem promlčet. Assange byl uvězněn a aktuálně mu hrozí asi 175 let vězení.
Natočit stejnou scénu na Ukrajině s tím, že by ruský vrtulník rozstřílel skupinu Ukrajinců se dvěma známými novináři, tak příštích 14 dnů nečteme nic jiného, Mirka by byla zděšená až na půdu, Zdechovský by se vyfotil v nepojízdném tanku a Černochová by vyhlašovala 5. světovou válku.
A Assange by za to dostal Pullitzerovu cenu.
Většina mainstreamu šmahem odmítá jakékoliv srovnání ukrajinského konfliktu s americkými vojenskými agresemi s použitím toho nejprázdnějšího a nejhloupějšího argumentu, jaký znám - “to je něco jinýho”.
Ne, není.
Agrese je agrese, ať už ji páchá kdokoliv. Život jednoho Ukrajince má stejnou hodnotu jako život jednoho Iráčana. A propaganda je propaganda, ať už přichází z jakékoliv světové strany.
Jediné, po čem (marně) volám, je stejný metr pro všechny.
A vzhledem k tomu, že momentálně tento férový přístup není v dohlednu, tak budu stejně jako Marek Španěl raději dál dezolát, než abych zradil svoje celoživotní přesvědčení a stal se prospěchářským pokrytcem.
Pravda nakonec vyhraje. Jen jí to občas moc dlouho trvá.
Přesto nemůžeme boj za ni ani na okamžik vzdát.
Neboť život ve lži nikdy nemůže být životem šťastným a spokojeným.
Proto ten, kdo hájí pravdu, byť proti přesile lhářů, nikdy nemůže prohrát. Už jen to, že tento boj vede, je jeho obrovskou výhrou.
Mějte to prosím i v těch nejtěžších chvílích na paměti.
Děkuji všem, kteří tenhle nelehký boj svádí s námi.
Smekám před každým z vás klobouk až k zemi!