Povolávací rozkaz nepřišel, generál nás do války nezatáhl. Tak co je vlastně špatně?
KOMENTÁŘ / Kateřina Hloušková
Bez ruského plynu se neobejdeme. Podniky budou krachovat a lidi přijdou o
práci. Energeticky náročný průmysl v Česku končí. Lidé budou doma
trpět zimou a vláda pro ně nemá ani teplý svetr. Benzín bude brzy za
stovku za litr. Proč nejdeme cestou Maďarska? Orbán je jediný politik,
který zvládá krizi. Zastropujme ceny benzínu a základních potravin.
Ukrajinští uprchlíci rozvrátí český trh práce. Pomáháme Ukrajině na
úkor našich lidí. Kvůli Ukrajincům nebude na školách dost míst pro
české děti. Pokud bude prezidentem Pavel, zatáhne nás do války. Vyhraje-li
generál volby, začnou chodit povolávací rozkazy. Podepíšeme-li smlouvu s
Američany, obsadí nás jejich armáda.
To jsou jen některá z témat a titulků, které v poslední době dominovaly mediálnímu světu a jež živila parlamentní i mimoparlamentní opozice. Co z toho se splnilo? Plynové zásobníky jsou rekordně plné, přitom z Ruska nepochází ani jediný kubík. Žádný velký podnik nezkrachoval, nikdo nezůstal bez pomoci, o ukrajinských dětech ani nevíme a trh práce by takových uprchlických vln absorboval ještě několik. Jaký je Orbán „geniální“ vůdce, prozrazuje výše maďarské inflace. Nikomu nepřišel povolávací rozkaz, Američané nás neobsadili a firmy, které mluvily o svém nevyhnutelném pádu, mají za loňský rok rekordní, místy až skutečně neuvěřitelné zisky (Lovochemie o 1230 %, Vodňanské kuře o 165 %, celá skupina Agrofert o 124 %)
Mít strach a obavy je přirozené, každý z nás se něčeho nebo třeba o někoho bojí. Co je ale hůře pochopitelné, je naše neschopnost se poučit. Proč tolik a možná stále více lidí věří těm, jejichž předpovědi se opakovaně nenaplnily? Proč stále dokola získávají důvěru ti, kteří byli tolikrát usvědčeni ze lži?
Takže co je vlastně špatně? Geniálně na to kdysi
odpověděl G. K. Chesterton: Na světě je především špatně to, že málo
mluvíme o tom, co je dobře
