V tom "teroru" jsem žila docela dost let a právě proto tvrdím, že tehdy
bylo lépe. Tvrdím to právě proto, že mohu porovnávat s dneškem a také
proto, že 50 leta jsem nezažila, jelikož jsem se narodila až v roce 1955.
Jak dnes, tak i tehdy, jsem se nebála říkat svoje názory a to, co se mi
nelíbilo, kritizovat. Ale jeden podstatný rozdíl tu je. Zatím co tehdy mě
za moje kritická slova nikdo nešikanoval a ani neumlčoval a vedli jsme o tom
diskusi, tak po roce 1989 se stal pravý opak.
V tom odkaze zazněla tato věta, že můžeme o čemkoliv veřejně diskutovat.
To nemůžeme, a to ani na diskusích, nemůže to ani opozice v parlamentu, kde
Fialova vláda brání opozici se vyjadřovat k různým zákonům a nedává
jí dostatečný čas k prostudování materiálů a prakticky ji staví před
hotovou věc.
Máme tu cenzuru, a jsme seznamováni jen s tím, co se vládní neschopné
sebrance líbí. Psát o demokracii je tedy naprostá hloupost. Demokracie není
o tom slepě někoho poslouchat, demokracie je o svobodě myslet a prezentovat
svoje názory. A demokracie je i o tom, že když jsou lidé nespokojení, tak
že mají právo požadovat nápravu ať už demonstracemi, peticemi, stávkami
a požadovat demisi vlády.
Dnes nám je diktováno, jak máme žít, jak máme myslet, co si máme myslet,
což je jasná totalita. Tentokrát prezentovaná současnou vládou.









