Ale prdlačky, má milá. Žádný hnůj nekydám, mluvím o realitě
socialismu 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Kdo nekrade, okrádá rodinu. Vybavení socialistických podniků často
„mizelo“
Ekonomická kriminalita a rozkrádání za minulého režimu kvetlo. A to
i přesto, že bylo alespoň na papíře ještě závažnější než ostatní
krádeže. Že to není úplně legální věděli všichni. Cihly, cement,
sponky nebo stohy papírů i přesto často nenávratně mizely v aktovkách
socialistických pracovníků.
Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/30-let-svobody-kradez-podnik-vybaveni-material-rozkradani-zamestnanec-socialismus.A190608_124702_ekonomika_mato
Mnozí Čechoslováci si „vypůjčovali“ z práce věci, kterých
doma neměli dost, a už je nikdy nehodlali vrátit. Vždyť přeci všechno
patřilo všem a oni si chtěli trochu přilepšit. Okrádali stát, s jehož
zřízením a politikou často nesouhlasili, a tak je jejich svědomí
většinou příliš netrápilo. I kvůli tomu se z takových případů stalo
nejčastěji stíhané kriminální jednání socialistického
Československa.
„V osmdesátých letech dlouhodobě tvořilo téměř polovinu všech
odhalených případů z oblasti hospodářské kriminality,“ upřesňuje Adam
Havlík z Ústavu pro studium totalitních režimů.
O nějakou dobu dříve, v letech sedmdesátých, kriminalisté podle
záznamů odhadovali, že zvládnou odhalit nejvýš procento takových
krádeží. Případů označených „rozkrádání majetku“ přitom v té
době evidovali kolem 18 tisíc za rok. Rozkrádání majetku stálo podle
odhadů československý stát každý rok několik desítek miliard korun –
ekvivalentem by v současné době bylo několik stovek miliard.
„Vzhledem k chronickým deficitům centrálně plánované ekonomiky se
takové jednání stalo pro mnohé takřka každodenním fenoménem, stejně
jako ostatní hospodářské delikty typu úplatkářství, spekulace a
další,“ komentuje Havlík.
3
Takže máme co do
činění se zlodějem? No to se tedy máš čím chlubit.
1
