Je tam fryšno. 
Něco pro tebe, abys svou správnou, právě nabytou orientaci upevnil:
Skvělé vítězství, nebo masakr? Jakou cenu má život civilisty v
Palestině
„Každý člen Hamásu je mrtvý muž,“ prohlásil izraelský
premiér Netanjahu. Ale kolik civilistů zemře při naplňování té
hrozby? Bilance izraelských útoků na Gazu bývá hrozivá. A život civilisty
má v Palestině velmi nízkou cenu.
Na prvním zasedání krizového válečného kabinetu prohlásil izraelský
premiér Benjamin Netanjahu, že Hamás bude zničen. Opoziční lídr Binjamin
Ganc potvrdil, že nastal čas války a že Izrael je nyní jednotný,
vnitropolitické spory jdou stranou.
I spojenci Izraele mají ale obavy z toho, jak bude odveta za útok Hamásu
vypadat. Americký prezident Joe Biden Izrael vyzval, aby postupoval „v
souladu s principy Ženevských konvencí“. Tedy mezinárodních dohod o
ochraně civilistů a dalších „nevojáků“ (váleční zajatci,
zdravotníci, ranění…) v průběhu válečného konfliktu.
Lze ale od Izraele očekávat, že ochrana civilistů pro něj bude
prioritou?
Nelze. Svědčí o tom páteční výzva izraelské vlády:
Přes milion civilistů z Gazy se mělo během jednoho dne přesunout na jih
pásma. Izrael tak v zásadě nabídl dvě možnosti: Zůstanete – a pak
budete součástí války. Nebo se zkusíte přesunout – a budete součástí
logisticky nemožného úkolu a humanitární katastrofy.
Ale právě takhle se Izrael opakovaně brání. Zjednodušeně:
Samopalem proti kamenům, náletem proti Molotovovým koktejlům.
Připomeňme si některé události z nekončící palestinsko-izraelské
války. A některé statistiky.
Intifáda trvala s různou intenzitou šest let, do roku 1993. Během této
doby izraelští vojáci zabili okolo 1200 Palestinců (odhady se
různí), z toho bylo nejméně 241 dětí. Až 120 tisíc Palestinců bylo
zatčeno, 2500 domů bylo srovnáno se zemí. Podle jednoho z odhadů
bylo během intifády jen na území Pásma Gazy zraněno přes 60 tisíc
Palestinců. Podle dalšího odhadu bylo během prvních dvou let
povstání zraněno více než 23 tisíc dětí, z nichž třetina byla mladší
deseti let.
Během intifády bylo zabito 60 izraelských vojáků a 100
izraelských civilistů, zraněno bylo kolem tří tisíc lidí.
Každý život je jedinečný. A poměřovat jejich hodnotu je velmi
ošidné. Nicméně: Připadá vám to „přiměřené“
A byl to jen začátek.
Evropská unie jako celek trvá na vzniku palestinského státu a odsuzuje
izraelskou okupaci palestinských území. Všechny členské státy odsuzují
teroristické útoky Hamásu, ale podstatně se liší v míře nekritické
podpory Izraele. Česko tradičně patří k těm zemím, které Izrael
podporují téměř bez výhrad.
Válka v Gaze, známá také jako Masakr v Gaze, proběhla na přelomu let
2008 a 2009. Izrael svůj útok zdůvodnil jako obranu před ostřelováním
raketami Hamásu.
Výsledek? Odhady se opět různí, podle některých zahynulo 1268
Palestinců, podle jiných 1400. Bylo mezi nimi skoro 300 dětí a přes 100
žen. Většina zabitých byli civilisté, podle některých odhadů až 85
procent.
Rakety Hamásu zabily tři izraelské civilisty. Ve střetu zemřelo
10 izraelských vojáků, z toho čtyři omylem zastřelili jejich
spolubojovníci.
Přiměřené?
Tak už jen jedno připomenutí. Válka v Gaze pokračovala v roce 2014. Na
začátku byl únos a vražda tří izraelských mladíků palestinskými
teroristy na Západním břehu. Následovalo hromadné zatýkání Palestinců,
odvetné raketové útoky Hamásu z Gazy a nálety izraelských letadel.
Podle odhadů OSN zahynulo během 50 dnů této války 2251
Palestinců. 1462 z nich byli civilisté, mezi nimi bylo 551 dětí a 299 žen.
Přes 11 tisíc Palestinců bylo zraněno. Během války bylo
poškozeno nebo zničeno 83 škol a 10 zdravotnických center, 12 600 domů bylo
zničeno, 6500 vážně poškozeno.
V této válce zahynulo 66 izraelských vojáků a pět
civilistů.
Lze na to pohlížet jako na skvělé vítězství a vynikající
efektivnost. Nebo jako na další masakr, který nikam nevede. Nebo spíš –
vede jen k dalším a dalším masakrům.
Dalším symbolem je dálnice 4370. Spojuje Pravý břeh s Jeruzalémem. A je
rozdělena osm metrů vysokou betonovou zdí. Na jedné straně zdi jsou
jízdní pruhy vyhrazené pro židovské osadníky, kteří mají do Jeruzaléma
volný přístup. Na druhé straně jezdí Palestinci, kteří musí projít
kontrolou, zda smějí do města vstoupit.
Ostatně, židovští osadníci. Na Pravém břehu jich žije už 700 tisíc.
A podle mnoha mezinárodních organizací včetně EU jsou jejich osady
nelegální, protože vznikají na okupovaném palestinském území.
Daný stav dlouhodobě kritizuje mnoho izraelských liberálů,
intelektuálů, umělců. Nedávno se k nim překvapivě přidal i bývalý
šéf tajné služby Mossad Tamir Pardo. Pardo tvrdí, že systém,
který Izrael zavádí na okupovaných územích, je stejný jako apartheid v
Jihoafrické republice. Palestinci jsou neustále kontrolováni, mají omezený
pohyb a odpovídají se vojenským soudům, zatímco osadníci podléhají
běžnému civilnímu soudnictví.
„Je to stát apartheidu,“ říká Pardo. „Stát, kde dva lidé jsou
souzeni podle dvou různých soudních systémů, je stát apartheidu.“
O tom, zda Izrael na okupovaných územích zavádí apartheid, se
pochopitelně vedou polemiky. A jaký apartheid? Ve smyslu právním, nebo
spíš jen symbolickém? A funguje tu také etnická a náboženská
nenávist?
Každopádně je to velký a obtížně pochopitelný symbol.
Židovští obyvatelé Izraele, potomci Židů zavíraných do ghett,
obětí pogromů a holokaustu, zavírají Palestince do ghett a vytvářejí
zákony, které z nich dělají občany druhé kategorie. Obávají se,
že když budou méně tvrdí, nenávistní Arabové je zaplaví a stanou se
oběťmi druhého holokaustu.
Začarovaný kruh, který ponechává jen málo prostoru pro mírové
diplomatické řešení.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-skvele-vitezstvi-nebo-masakr-jakou-cenu-ma-zivot-civilisty-v-palestine-238270#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz