Napsal to dobře.
a já si dovolím to sem zkopírovat....( nedělám to často)
Jakub Vágner
31. prosince 2023 v 19:59 ·
Celý den mi chodí stovky zpráv a všude se píše šťastný Nový Rok…mohl
bych tu napsat pár sladkých vět, dostat pár set či tisíc laiků ale
raději vám však napíšu,co mě trápí a co bych si opravdu moc
přál….Vždy si na sklonku roku kladu otázku, zda to byl dobrý rok. Podle
čeho však soudit?Je to pro mě podle množství ulovených ryb? Počtu dnů
strávených na rybách? Úspěšnosti mých rybářských filmů nebo podle
počtu prodaných knih a produktů? To vše, když se daří, je určitě fajn.
Je to však něco, co si člověk odpracuje a tak logicky v životě slaví
úspěch. To neúspěchy nás ale činí lepšími. Nutí nás na sobě
pracovat, zlepšovat se, uvědomovat si i své lidské a pracovní chyby.
Vítězství jsou sladká, omamná, ale zároveň i nebezpečná. Uspávají
naši mysl, ducha a můžeme mít zdánlivě pocit, že se nám bude takto
dařit již navždy. Prohry, zklamání a nakonec i utrpení jsou tedy pro náš
osobní rozvoj mnohem důležitější. Stejně tak je ale velmi důležité
stát si za svým názorem a nebát se mluvit i v dobách, kdy je svoboda slova
velmi ohrožena. Protože tak se posouváme nejenom jako jedinci, ale i jako
celý národ. To jsem vždy miloval na té naší malé, ale nádherné zemi.
Má v sobě tolik krásy. Žije zde úžasné množství výjimečně nadaných
lidí. I když jsme byli historií mnohokrát těžce zkoušeni, náš národ
vždy vstal, oklepal se z tvrdých ran a zrodil se silnější. Procestoval jsem
svět a viděl věci dobré i zlé. Často i věci, kdy jsem si znovu a znovu
opakoval, jak jsem šťastný, v jak malebné a bezpečné zemi to vlastně
žiju. Stejně tak jsem ale díky svému dědečkovi věděl, že to náš
národ nedostal zadarmo. Bylo to vykoupeno potem, dřinou, krví a životy mnoha
odvážných lidí, kteří nám předali takto překrásnou a klidnou zem. Byl
a je to ten největší dar, který jsme od našich předků dostali. Čím
více jsem cestoval, tím jasnější mi bylo, že Česká republika je
skutečným rájem na zemi. Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela
zřetelný kolaps naší “vyspělé” západní civilizace. Bohužel nikoli
jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě. Pomalu ale
jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii,
naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k
lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich
rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale proč. Proč musíme tolerovat
něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa? Je to
plivnutí do tváře našich předků. Rozumím, asi máme mlčet. Má nám být
jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je
ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve je ihned nazván rasistou a
xenofobem. Je to pak měřítko normálnosti? Chceme mít opravdu násilí v
těchto podobách jako běžný kolorit našich životů? Chceme, aby podobné
činy byly oslavovány, brány jako možné příklady a přenášeny i do
naší kultury a dějin? Já bych si totiž moc přál, aby Česká republika
byla neustále tak krásnou, klidnou a bezpečnou zemí, kterou nám může
ještě stále závidět celý svět… to přeji nám a hlavně našim dětem.
A tak tedy šťastný Nový Rok a hlavně ve zdraví prosím. Váš Jakub
1
2