Je možný mír a spravedlnost ve válce na Ukrajině?
Množí se hlasy, dokonce se organizují ve výzvách, které usilují doslova o „urychlené příměří“ a zahájení vyjednávání o míru. Myšlenka je to opravdu úctyhodná - ale praxe je většinou mnohem složitější.
Množí se hlasy, dokonce se organizují ve výzvách, jakou v tomhle rozhovoru reprezentuje Martin Stropnický, které usilují doslova o „urychlené příměří“ a zahájení vyjednávání o míru (jak je napsáno v druhém požadavku této výzvy). Myšlenka je to opravdu úctyhodná - ale praxe je většinou mnohem složitější. Měli bychom si v prvním případě uvědomit, že stát, který tuto válku vyvolal, není standardní zemí známou z naší donedávna bezkonfliktní Evropy. Nevládnou mu lidé, kteří ctí demokratické principy jako je tolerance projevů nesouhlasu s vládou a požadavků odstoupení vlády. Vládnou mu političtí barbaři neštítící se žádných nekalostí, lží a dokonce odstraňování vlastních, politicky nepohodlných lidí.
Nejvyšší ústavní činitel - formálně prezident, fakticky car - Vladimír Putin je jakožto bývalý agent KGB mistrem v manipulaci. Zatímco se domníváte, že je s vámi, rázem je vám schopen, pokud to situace vyžaduje, bodnout kudlu do zad. On je machiavellistický vladař par excellence. Jestli něco vyznačuje jeho ambice, tak je to za prvé osobní prospěch, touha po bezbřehé moci a glorifikaci obyvateli Ruska jako spasitel národa a obnovitel slovutné minulosti (jen si vzpomeňme, jak se Putin přirovnává k caru Petru Velikému), což je zároveň příčinou druhé pohnutky - rozšířit vliv ruské říše jím reprezentované. Je známo, že považuje rozpad sovětského svazu a jeho totalitní ideologie, založené na potlačování jiných politických názorů, jako největší geopolitickou katastrofu 20. století. Samotný fakt jeho již čtyřiadvacetileté vlády (když vezmeme v potaz i čtyřleté premiérské období) společně se změnami ústavy umožňující jeho další kandidaturu je dostatečně výmluvný a ilustruje stav současného (ne)demokratického režimu podporovaného propagandou a represemi.
.... Poté, co si uvědomíme, jakého vlastně partnera máme při potenciálním vyjednávání o míru, je nadmíru jasné, že jediná věc, o co Rusku jako agresorovi jde, využít všech slabin k prosazení svých cílů. Lidé a mnozí politici, jako Robert Fico na Slovensku, který zčásti svou volební kampaň založil na hesle „už ani náboj na Ukrajinu“, jsou buďto idealisticky zaslepení (a právoplatně, kdo by si nepřál mír?) nebo jim jde zase jen o sobecké zájmy hrát si na svém písečku a do ničeho se nemíchat. To je strašně jednoduchý postoj, říkat, že se nás ta válka netýká. A stejně tak je to bláhové a krátkozraké ...
2
1
