Jan Urban: Chceme mír! Pryč s Bruselem! Nová hesla podle tradičního čecháčkovství
Dnešní hesla jako „Chceme mír“, „Pryč s diktátem Bruselu!“ a „Braňme suverenitu“ jsou jen aktuálním odvarem trvání na korunovaci císaře českým králem nebo bojkotování vídeňského parlamentu.
Odsud ona snadnost a neživotná naivita, která později dala vzniknout české formě komunismu, fašismu a národnímu socialismu, stejně jako uctívání prezidentů, z nichž někteří, jako Edvard Beneš, Klement Gottwald a Ludvík Svoboda, byli i válečnými zločinci, anebo jako Gustáv Husák či Milouš Jakeš vlastizrádci.
... A dokud české společenství a jeho média nedorostou k poznání, že politiky nelze posuzovat podle jejich řečí, ale podle důstojnosti jejich práce v zájmu státu, lepší to nebude. V poslední době se znovu, jako už několikrát v českých moderních dějinách, vyhrocuje rozdíl a vztah mezi občanem a lůzou. Pro lepší orientaci v této chvíli možná rozčileného čtenáře dovolím si nabídnout definici těchto dvou pojmů.
Občan vs. lůza
Občan přemýšlí a jedná v dlouhodobé projekci
toho, co považuje za nejlepší zájem společenství. Má ke státu či vlasti
kritický vztah vlastníka. Považuje za povinnost starat se o lidi kolem sebe a
pomáhat jim.
Symbolem lůzy je mnohomluvný sobec, který k tomu, aby
byl, potřebuje strašidlo nepřítele. Pro jeho schopnost bez uzardění lhát,
vytvářet ideologické zkratky a ukazovat všudypřítomnost představ
nepřítele je jeho obliba nadčasová.
Demokracii a svobodu slova ovšem nikdy nechápe jako závazek k diskuzi a
toleranci, natož aby uvažoval o nejlepším zájmu země či společenství.
Touží po moci pro sebe, jen aby umlčel všechny nesouhlasné
názory.
Je doma v roli domnělé oběti a pokud se dostane k moci, bude za všech
okolností k řešení problémů preferovat politiku tvrdé ruky. Je to
ideální materiál pro kolaboraci s totalitní okupací. Člověk bez
charakteru, paměti i svědomí. Ale aby nebylo mýlky, i lůza je součástí
demokracie. To, že jí nerozumí a umí ji jenom zneužívat, ji z nikdy
nekončící diskuze nevylučuje.
1
1
3
Rusko do poslední chvíle popíralo i
to, že má v úmyslu zahájit plnohodnotnou válku proti Ukrajině. Jak přitom
nedávno přiznal sám Putin, jeho cíle se ve vztahu k napadené zemi
nezměnily. Stále mluví o tom, že Ukrajina musí být
„demilitarizována“, „denacifikována“ a musí být neutrální, aby
mohl zavládnout mír. V praxi by to znamenalo přistoupení na veškeré ruské
požadavky a podřízení země Moskvě. 
