Ano, podporuji Ukrajinu. A proč bych se za to měla stydět?
Od samého počátku ruské invaze podporuji Ukrajinu i její armádu. Nijak se s tím netajím a rozhodně se za to nestydím. I když mi před časem jedna dáma, patrně ještě držitelka červené knížky, do očí vpálila, že bych měla. A ještě si odplivla!
Zprvu jsem se zapojovala do organizování humanitární pomoci a díky znalosti ruštiny a ukrajinštiny pomáhala uprchlíkům překonat jazykovou bariéru a vyřizovat úřední záležitosti. Posléze jsem začala pravidelně přispívat ukrajinské armádě na nákup průzkumných dronů prostřednictvím sbírek, které organizují moji přátelé v Kyjevě. Činím tak dosud a stále častěji se setkávám s nenávistnými projevy některých našich rádoby uvědomělých spoluobčanů a s reakcemi plnými zloby a vulgarity. Ty tu nemohu publikovat, neboť by neprošly výstupní kontrolou. A právě jejich autorům jsou určeny následující řádky:
Zaprvé, se svými poctivě vydělanými penězi můžu nakládat, jak uznám
za vhodné, a jestli si za ně koupím auto nebo průzkumný dron pro armádu,
je čistě moje soukromá věc. Každý holt máme jiné priority. Na začátku
války se někteří z vás také zapojili do humanitární pomoci, ba dokonce
vítali uprchlíky s otevřenou náručí. Jak šel čas, nadšení postupně
opadlo a najednou jsou tu občané této těžce zkoušené země nežádoucí?
A na nás, kdož jim pomáháme, se díváte skrz prsty. Vážení, ukrajinští
uprchlíci se nezměnili, změnili jste se vy!
A že se mají vrátit domů, protože u nich žádná válka není?
Tak to je opravdu výplod chorých mozků! Pokud nevěříte našim
zpravodajským relacím, pusťte si cizí, které informují o dění ve světě
nezaujatě, například BBC, CNN, Deutsche Welle či Hlas
Ameriky.
Že neznáte cizí jazyky? Nevadí, nebudete je potřebovat, jelikož záběry
domů zničených ruskými raketami a zraněných i mrtvých v jejich troskách
včetně malých dětí, hovoří za vše. Podívejte se zblízka do tváří
lidem, kteří během pár vteřin přišli o všechno, co celý život budovali
a teď jsou rádi, že si zachránili holé životy. A jestli reportážím
nevěříte, velice ráda vám zprostředkuji pobyt u mých přátel v
některém ukrajinském velkoměstě nebo přímo na bojové linii. Není nad
osobní zážitky a tyhle si budete pamatovat do smrti.
Pokud nebudeme Ukrajinu a její armádu dál podporovat, máme co
nevidět okupační vojska u nás, na věčné časy a nikdy jinak. A to chcete?
Myslím, že jednou stačilo! Pro vás, kteří jste tak zvanou dobu normalizace
nezažili nebo záhadně ztratili paměť, mám doporučení: Hodně rychle si
ji osvěžte, dokud je čas. V opačném případě si začněte oprašovat
znalosti ruštiny a hledat pionýrský šátek, budete to
potřebovat.
A ještě jedna maličkost. Přestože základní vojenská služba byla u
nás před mnoha lety zrušena, nadále existuje tak zvaná branná povinnost a
týká se všech občanů naší republiky ve věku od 18 do 60 let včetně
žen. Co to znamená? Že byste se v případě napadení naší vlasti také
mohli ocitnout tváří v tvář nepřátelské armádě.
Po tom asi příliš netoužíte, že?
Zkrátka, tahle válka se netýká jen ukrajinských vojáků, bojovníků v
první linii a obyvatel napadené země kdesi v dáli, ale nás všech!
