Nepřátelé, bojte se, stojí proti vám mocná Babišova pozemková armáda
GLOSA / Pavel Šmejkal
V závěji informací o tom, že Bureš je opravdu Burešem, by
neměla zapadnout ani další věta, která má potenciál stát se stejnou
legendou, jako jsou „včele a motýle“. Pronesl ji majitel hnutí ANO v
rámci parlamentní soutěže o největší blábol od řečnického pultíku,
kde, řečeno sportovní hantýrkou, jedou v cílové rovince na čele kolo na
kolo či prsa na prsa Andrej Babiš s Tomiem Okamurou následovaní věrnými
nosiči vody Radimem Fialou a Alenou Schillerovou.
Andrej Babiš, alias agent Bureš č. 25085, se na 92. schůzi opět chopil svého přednostního práva, což většinou signalizuje, že se chystá taková menší obdoba silvestrovské zábavy. Byť to samozřejmě nikdy není Babišovým cílem, jeho klasický cimrmanovský paradox „neschopnost udržet myšlenku, a naopak neschopnost myšlenku opustit“ sám o sobě k pobavení stačí. Ale je to pobavení, při kterém posluchač skřípe zuby nad trapností, která se na něj řítí.
A tak jsme teď mohli slyšet další
jazykovou specialitu, jakými nás pan velkouzenář pravidelně zásobuje
stejně jako takřka nepoživatelnými šmakuládami ze svých prý
potravinářských podniků.
„Systém řízení palby, dělostřelectva a tak dále. Lehké útočné vozidlo. Lehké útočné vozidlo zkrátka potřebují naši vojáci. Naše armáda, naše pozemkové síly, není jenom letectvo. Ano? A původně to bylo do roku 24, je jich 159 a teďka jste to dali do roku 2035. Soutěž zrušena,“ linulo se na adresu armády z úst pomateného staříka, který by snad i vzbuzoval soucit, pokud by člověk nic nevěděl o jeho minulosti, ale hlavně o plánech do budoucna.
Na druhou stranu je nutno uznat,
že taková pozemková armáda by přece jen něco do sebe měla. Mohla by mít
třeba krásný znak – dvě zkřížené motyke a nad nimi včele a motýle. A
ani nad jejím nasazením netřeba nijak dlouho dumat. Logicky by byla určena k
obraně řepkových polí Agrofertu.
1
1
To mi spadnul hakenkrajz se srpem a kladivem
ze srdce 
