A o tom to je....
Asi je tu něco špatně...když se lidi bojí a raděj mlčí.
Něco je v tomto režimu sakra špatně.
V mém posametovém zaměstnání proti mně kolegyně vyjížděly: "Jakto, že
tě tady pořád nechávají? Tamten řekl slovo, a letěl na hodinu, tamta
řekla slovo, a okamžitě letěla." Přitom ony pilně donášely každé
slovo, které jsem pronesla. Po přestávkách stály vždy u vedoucí fronty a
jedna přes druhou vykřikovaly, co jsem zase řekla. Nakonec mi francouzský
šéf pohrozil: "Buď budete mlčet a nedívat se napravo nalevo, nebo
poletíte." Letěla jsem,, druhý den jsem nepřišla do práce a bylo. Po čase
jsem potkala bývalou spolupracovnici, vykládala mi, jak zákazníci z celého
světa vracejí Francouzům dodávky coby zmetky. No jo, ale když jsem na
vadné komponenty upozorňovala, bylo mi pod hrozbou propuštění nařízeno
mlčení...
To říkám po celou dobu. V tomto režimu je sakra něco špatně. A je to dáno tím, že majitelé a jejich vrchní manažeři mají pocit, že si mohou dovolit všechno. Netýká se to samozřejmě všech, jsou mezi nimi i ti slušní. Takové jsem ale poznala jen dva.