Mamka prodávala na vesnici ve Smíšeném zboží. Měli jsme všechno -
ventilky na kolo počínaje přes svetříky až k Favoritkám a barevným
televizím.
Se slovy "Nemáme!" jsem se setkala až po přivdání do Písku. Dobře,
nemáte, dopis mamce a třetí den přišel balíček s požadovaným + banány
pro děcka.
Situace se změnila, když jsem nastoupila do práce coby hospodářka na ZŠ.
Měla jsem obrovskou kancelář před podstatně menší ředitelnou. Všichni
příchozí mě oslovovali "paní ředitelko". První nákup poté, máte ...?
"Jistě, paní ředitelko." Slovíčko "nemáme" jsem od té doby v píseckých
obchodech neslyšela.
V Budějcích, kde jsem za svobodna pracovala a bydlela, jsem se s "nemáme"
nikdy nesetkala. "Karton tvrdých Sparet." Vytáhl zpod pultu, za 8. Každé
pondělí: "Kilo banánů" - podala, buď za 17 nebo sladké za 8.V životě
jsem nestála frontu. Jen jsem byla stálý zákazník. Na svatbu jsem si
objednala 10 kg hroznového vína a 10 kg banánů - "Samozřejmě, v
pondělí."
Předmět diskuze:
Diskuse je určena hlavně těm, kdo socialismus zažili a mohou tedy srovnávat dobu tehdejší s tou dnešní. Ale i jiná témata jsou zde vítána, žhavé novinky z každodenního politického dění v Česku, nebo mezilidské vztahy... Nepodporujeme žádnou válku ! .Diskutujte prosím ve vší slušnosti v souladu s pravidly Chatujme. Osobní napadání ,vulgarity,komolení nicku ,, nebudou tolerovány.
1
2
1
