Psal se rok 1999, měsíc po ukončení humanitárního bombardování.
Po Novém roce jsem ho vypakovala, dojel za slečnou mgr. do metropole na ministerstvo, a ...
No, psychiatrička mi řekla, že mě do blázince nepřijme! Mám vyměnit
zámky, nepustit ho k dětem, udělat tlustou černou čáru.
Ve vedlejší místnosti poslouchali psychiatři, bylo to dojemné... 
Byt nám nakonec zůstal.
Asi před třemi lety bez námitek podepsal přepis bytu na mě (předtím byl
psaný na nás čtyři, včetně dětí), k odkoupení bytu mě donutila
předsedkyně vlastníků bytů, byli jsme už jediní, který družstevní byt
neměli odkoupený.
U Zborova
S dětmi se začal stýkat až po třech letech, když si ten "ledovec u
Vídně", jak milenku sám nazval, vzal a bylo mu konečně dovoleno se k
právničce nastěhovat.
Ty tři roky na kluky neměl čas - plesy, opery, taneční, hrady a zámky...
Stýkal se s nimi jen o narozeninách a o Vánocích - za hodinku, dvě byli
kluci doma.
Tak to bychom měli.
https://www.facebook.com/groups/loveandrerieu/permalink/1565538897665128/
