Kéž by naše republika měla více takovýchto rozumných politiků.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1200363924779147&set=a.768305127985031
Kéž by naše republika měla více takovýchto rozumných politiků.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1200363924779147&set=a.768305127985031
Není kde brát... starší, rozumní vymíráme... a noví rozumní, se
bohužel od srandapuče již nerodí...!!! 
"AŽ SE ZAVŘE VODA NAD DĚTMI ČESKOSLOVENSKA"
Dívám se na fotografie z protestu na Slovensku. Lidé v ulicích, davy
mladých křičících hesla proti vládě demokraticky zvoleného premira Fica.
Ne, nebudu Slovákům říkat, co mají dělat, to je jejich věc. Jen mi to
připomíná něco, co už jsem viděl, ukrajinský Majdan, pokusy o převrat v
Gruzii, protesty v Rumunsku. A teď Slovensko. Všechno to má společného
jmenovatele, ale nebudu tady prstem ukazovat na viníka. Jen nahlas říkám,
přátelé, pozor, tohle čeká i nás. U nás to bude jen trochu jiné.
Dívám se na to, co vidím já, ne na to, co vidíte vy. Každý má svůj
pohled, já vidím svůj. Někdo počítá sto tisíc lidí, jiný jen pár
tisíc. Co vidím já? Vidím placený komparz, hromadu kašpárků, co křičí
cizí slogany. Ale nejsem si tím jistý, je to jen můj pohled. Počítal jsem
vlajky v tom davu. Nějaké slovenské tam byly, to ano, ale co jsem čekal?
Více slovenských. Místo toho, ukrajinské vlajky, vlajky Evropské unie,
vlajky Spojených států. Slovenské? Dvě! Jen dvě!
A teď ti lidé. Dav. Hlavně mladí, kolem dvaceti let, to by mohli být
Slováci. Ale ti starší? Ti drží ukrajinské vlajky, mají ukrajinské
stužky. Protestují ještě Slováci o Slovensku? Nebo jsou to davy cizinců?
Protože to tak vypadá. Ukrajinci, co by měli být doma, bránit svou zemi,
muži na frontě, ženy v zázemí. A místo toho? Tady, na náměstích. Tak to
vidím já. Kde se na to berou peníze? Kdo ty akce platí? Jak je možné, že
starší generace Slováků, ti, kteří budovali základy, mlčí? Jak to, že
se nechali odstrčit? Jak jsme dopustili, že naše děti, české i slovenské,
už nemají úctu? Že nemají vlastní myšlenky? A neříkejte mi, že vaše
děti ne. Každý říká, že jeho děti jsou jiné. Ale nejsou. Podívejte se
na ty zástupy. Všichni víme, že jsme to zvorali. Vychovali jsme je
špatně.
Jak mohou dvacetileté děti, co nezažily komunismus, poučovat nás, teří
jsme v něm žili? Co o tom vědí? Nic! Ale mají tu drzost nám říkat, jak
to bylo. Jak jsme jim to mohli dovolit? A ta nenávist. Jak mohou tyhle děti
nenávidět Rusko? Nemusí ho milovat, nemusí omlouvat, co se stalo na
Ukrajině. Ale nenávist? Nenávist k národu, bez kterého by tady vůbec
nebyli? Bez kterého by jejich rodiče a prarodiče nepřežili? Kam jsme je to
dovedli?
A teď přijde to nejhorší. Připravte se. Pokud chcete bojovat za svobodu,
budete bojovat proti vlastním dětem. Nebo vám to ještě nedošlo? Ti, co
budou stát na druhé straně barikády, nebudou cizinci. Budou to naše děti.
Všechno jsme to dopustili. Protože co nám tu zůstalo? Ne děti praotce
Čecha. Ne Češi.
Vychovali jsme Evropany s americkým přízvukem a ukrajinskou příchutí.
Zkřížené identity, směs všech možných vlivů, jen ne té naší. A teď
už nejsme pány na svém území.
Češi? Vyhyneme.
Přeháním? Vůbec ne.