Je to podstatné?
Důležité je zda je tvrzení pravdivé nebo nepravdivé a ne to, kdo to řekl.

Samozřejmě, že je to nejenom podstatné , ale i slušné , protože se nemáme chlubit cizím peřím . Vždy je dobré znát kontext , zda jde o autorovy vlastní, draze zaplacené prožitky , nebo pouhou efektní krasomluvu.

Kdo je autorem nevím a ani to nijak nemohu zjistit, protože ten výrok je staršího data, znám jej dávno, už od dětství.
Slyšel jsem to od mnoha lidí. A byly to jejich osobní, draze zaplacené prožitky.
Koneckonců jsou to i MOJE prožitky z mládí, i když jsem tehdy NEMĚL MOŽNOST srovnávat, jak se žije komunistovi ve svobodné zemi, protože tato země za mého mládí svobodná NEBYLA. Pokud by svobodná byla, měl bych možnost osobního srovnávání. Tato možnost se mně naskytla až když se naše země stala konečně svobodnou zemí a zatím stále svobodná je.

Aktuálně to řekl Rakušan Konečné v předvolební debatě. (proto je tam ten ženský rod).

Stačí tato odpověď?

Považujete ten výrok za "efektní krasomluvu"?
Jak jste na tom byla vy? Byla jste svobodným člověkem v zemi, kde vládli komunisté?

Považuju to za snůšku frází , neboť na skle můžete být čímkoliv. 🫡

Sama za sebe snad odpovědět dokážete:

Byla jste SVOBODNÝM ČLOVĚKEM v zemi, kde vládli komunisté?

Už nechci psát o soukromí , především proto , že nejde ověřit. . Za ta léta člověk nějakou soukromou informaci přesto v rámci diskuze pustil , ale moc se to nevyplatilo. Je tady všeobecně známo , že vzdálená příbuzná udala náš úmysl emigrovat a tudíž jsme byli po zásluze potrestáni. Místo do Kanady jsme v r. 70 šli do Kadaně. Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách .
(A netřeba šaškovat s těmi velkými barevnými písmeny , když oslovuješ mě.) 🫡

Potua promin uz jednou si psala , ze jsi zila v sev. cechach -- nemusis odpovedet ale ja mam rad sv.cechy a prosel jsem je dost -- muzes napsat kde jsi zila?? Nemusis jestli neches - dik

Klášterec n/Ohří , manžel pracoval v prunéřovské elektrárně(u Kadaně) , já první rok taky , dokud nedostavěli aut. ústřednu v Klášterci. Překrásná krajina , ale toxický spad popílku z neodsířených elektrárenských komínů a odkališť , po kterém marodily zejména děti.

Odpovím já, když Potua ne. Ano, já byla vždy svobodným člověkem!

Odpověděla jsem přeci dost jasně : " Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách ."
Že nám režim více, či méně házel klacky pod nohy , je věc jiná , ale s vnitřní svobodou nesouvisí. Nikdy jsem se např. neohnula natolik , abych tvrdila, že vstup vojsk v r.68 byla přátelská pomoc. Že jsem nedostala povolení vyjet ani Jugoslávie , je jasné .

Vyjádřím se k poslední větě. Necítila jsem se nesvobodnou. Vždy jsem o svém životě rozhodovala sama a dělala vlastní rozhodnutí. Tenkrát i dnes. A VŽDY jsem kritizovala to, co se mi nelíbilo. Tenkrát i dnes.

Takže vy jste se mohla svobodně rozhodnout, že si koupíte jízdenku na vlak a zajedete si s partnerem na romantický výlet do Paříže? Koupit si letenku a zaletět si někam k moři?
Svobodně jste se rozhodla, že nepojedete?

To bylo špatně z principu , že ta možnost byla běžným občanům odepřená. Komunisté však riskovali známý efekt , že zakazované ovoce nejvíc chutná a přinejmenším se stane to, co skutečně nechtěli - začali jsme Západ obdivovat , až nekriticky jej glorifikovat . Možná i to přispělo p r.89 k tomu , že jsme se nechali často napálit , protože jsem Západu přisuzovali jen ty dobré a bohulibé úmysly. V současné době sice můžeme kamkoliv , ale buď na to nemáme peníze , anebo zjišťujeme , že už je svět čím dál méně bezpečný.

Píšete, že jste vždy KRITIZOVALA to, co se vám nelíbilo.
JAK jste to dělala?
Prosím příklad.

Jak písemně, tak i ústně. Což dokládají i moje příspěvky na diskusích.

Kam jste ty písemné stížnosti posílala?
Do novin?
Otiskli vám to?
Na co konkrétně jste si stěžovala?

Ano, dokonce i otiskli. Já si nestěžovala, ale kritizovala něco, co se mi nelíbilo. Bydlela jsem tenkrát v Praze a jedna moje kritika dění se objevila i v celostátních novinách. Jiné zase byly zveřejněny ve Zpravodaji příslušné městské části, ve které jsem bydlela. A stěžovala jsem si na neobjektivnost.

A představte si, že mi bylo vyhověno a můj článek byl nakonec zveřejněn.

Snad sám cítíš , jak jsou ty otázky nevhodné.

Přesto jsem mu odpověděla. A s tím asi nepočítal strejdazdědiny. Ale rozloučil se s námi hezky.