Vyjádřím se k poslední větě. Necítila jsem se nesvobodnou. Vždy jsem o svém životě rozhodovala sama a dělala vlastní rozhodnutí. Tenkrát i dnes. A VŽDY jsem kritizovala to, co se mi nelíbilo. Tenkrát i dnes.
Vyjádřím se k poslední větě. Necítila jsem se nesvobodnou. Vždy jsem o svém životě rozhodovala sama a dělala vlastní rozhodnutí. Tenkrát i dnes. A VŽDY jsem kritizovala to, co se mi nelíbilo. Tenkrát i dnes.
Takže vy jste se mohla svobodně rozhodnout, že si koupíte jízdenku na
vlak a zajedete si s partnerem na romantický výlet do Paříže? Koupit si
letenku a zaletět si někam k moři?
Svobodně jste se rozhodla, že nepojedete?
To bylo špatně z principu , že ta možnost byla běžným občanům odepřená. Komunisté však riskovali známý efekt , že zakazované ovoce nejvíc chutná a přinejmenším se stane to, co skutečně nechtěli - začali jsme Západ obdivovat , až nekriticky jej glorifikovat . Možná i to přispělo p r.89 k tomu , že jsme se nechali často napálit , protože jsem Západu přisuzovali jen ty dobré a bohulibé úmysly. V současné době sice můžeme kamkoliv , ale buď na to nemáme peníze , anebo zjišťujeme , že už je svět čím dál méně bezpečný.
Píšete, že jste vždy KRITIZOVALA to, co se vám nelíbilo.
JAK jste to dělala?
Prosím příklad.
Jak písemně, tak i ústně. Což dokládají i moje příspěvky na diskusích.
Kam jste ty písemné stížnosti posílala?
Do novin?
Otiskli vám to?
Na co konkrétně jste si stěžovala?
Ano, dokonce i otiskli. Já si nestěžovala, ale kritizovala něco, co se mi nelíbilo. Bydlela jsem tenkrát v Praze a jedna moje kritika dění se objevila i v celostátních novinách. Jiné zase byly zveřejněny ve Zpravodaji příslušné městské části, ve které jsem bydlela. A stěžovala jsem si na neobjektivnost.
A představte si, že mi bylo vyhověno a můj článek byl nakonec zveřejněn.
Přesto jsem mu odpověděla. A s tím asi nepočítal strejdazdědiny. Ale rozloučil se s námi hezky.