Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Fakt mě nesmírně bavíš těmi svými příspěvky. Nikoho takového, kdo by si stříhal staré hadry a ty následně pral jsem neznala. A ano, vložky i toaletní papír jsme měly stále. Jen když vyhořela továrna, která toto zboží vyráběla, jich byl chvíli nedostatek. Nevím jak je to u tebe v rodině, ale tyhle věci se kupují do zásoby. A vždy je možnost je něčím nahradit. Třeba vatou nebo už tehdy byly v prodeji tampóny. Podpultovky neznám a ani tehdy jsem je neznala. Unikly ti i další věci. Třeba to, že práce tehdy byla povinná, třeba to, že každý v té době musel někde bydlet, tedy mít někde trvalý pobyt. Moje sestra bydlela v Bratislavě a v Rakousku byla každou chvíli. Pokud jsem chtěla pravé džíny, koupila jsem si bony a šla si je koupit do Tuzexu. I k moři do Jugoslávie jsi mohla jet, pakliže jsi si vyřídila vše, co k tomu bylo tehdy potřebné. A nejenom tam, ale i jinam. Moje druhá sestra ráda cestovala, a byla v Řecku, Anglii i v Egyptě, Bulharsku, jiní třeba ve Vietnamu, na Kubě. Navíc se pořádaly zájezdy Čedokem a CKM.

dělala to moje máma. ale té je 100 let a děala to tak ze zvyku nebo protože ji to bylo příjemnější než jiný způsob.

Přesně tak. Dříve se to tak dělalo. Ale tomu je už hodně dávno.

ona to dělala i později :-) ale to je jedno. Debata je zajímavá, četla jsem si ji. Co se týče zájezdů do Jugoslávie či Rakouska, byl to obrovsý problém. Moji rodiče získali devizový příslib do RAkouska (po mnoha letech snažení) ale nesměli mě vzít sebou, byla jsem u babičky. A do Jugošky jsme nešli nikdy. Jen k Baltskému moři do Rostoku. Byla to dlouhá cesta, ale zase celkem znám východní Německo :-)

Tak samozřejmě, že to dělala i později, protože to tak byla zvyklá dělat. Moje sestra tam také nejezdila s dětmi. Ale jde o to, že možnost tady byla. Mohli jste cestovat do Bulharska, Rumunska, Polska... bez devizového příslibu. Nejenom do východního Německa. Jinak tohle byla jedna z věcí, které jsem v té době kritizovala. To omezené cestování do ciziny.

Rozumim.

Nebo to dělala proto, aby vložky, které sehnala, ušetřila pro svou dceru a ta nemusela nosit hadry. Tak to dělala kvůli mně moje maminka (zemřela letos, bylo jí 87 let)

Pokud jsi stále měla vložky i toaletní papír, znamená to, že to tvoje maminka dokázala sehnat. Ten nedostatek trval více než 15 let - a vyhořela továrna na toaletní papír, ne na vložky!

Do zásoby se vložky nakoupit daly - pokud je tvoje maminka sehnala. Ve městě se dalo uhlídat, kdy přivezou zboží. Prodavačky ale nesměly prodat víc než jeden nebo dva balíčky, proto chodívali nakupovat vložky i někteří muži, o když na to brblali.
Na vesnici to bylo horší: do obchodu přišlo pár krabic a prodavačky tak musely podělit ženy ve vesnici... na každou se nedostalo.

V té době byla, pochopitelně nedostatková i vata. Na tu dokonce psali lékaři recepty.

Ale tebe to asi minulo.
Inu i tehdy si byli lidé rovni ale někteří byli rovnější.

Představ si, že minulo. A není pravda, že ten nedostatek trval 15 let. Kam ty na tyhle hlody chodíš? U nás vyhořela továrna, která je vyráběla, přišlo to náhle, takže k jistému výpadku na nějakou dobu v distribuci došlo, ale vypomohli jsme si jako stát odjinud. Prosím tě, kolik ti je roků, že si to nepamatuješ? A ano, na chvíli byl prodej omezený a jednomu zákazníkovi se prodávalo při nákupu jen po 1 až 2 kusech, aby se dostalo na co nejvíc lidí.

Neunikl mi, že tehdy baly práce i bydliště povinné!
To uniklo z mého příspěvku tobě.
Cituji:
"Tady jste nemohly jen tak přestat chodit do práce, nemít v občance bydliště a zaměstnání! V tu ránu vás sbalili policajti a šly jste za katr - pro potulku nebo pro příživnictví."

Ano, bylo to tak - práce byla povinná. Když tě kontrolovali příslušníci Veřejné Bezpečnosti (mohli to dělat kdykoliv, kdekoliv, nemusel pro to být žádný důvod) tak ti pracoviště i v občance bydliště zkontrolovali vždy!
A bylo jenom na nich, jestli tě "sbalí" nebo ne!

Takže tobě vadily spíše ty kontroly občanek, a to, že se z nich ti kontrolující dozvěděli, zda pracuješ nebo kde máš trvalé nebo přechodné bydliště. A ano, mohli to udělat kdykoliv a komukoliv. Takové byly jejich pravomoci. A jsou i dnes.

A ještě dodám, vzhledem k tomu, že práce byla tehdy POVINNÁ, tak byl v tehdejších občankách doklad o tom, že daný jedinec je zaměstnán. Pokud tento doklad napsaný v občance nebyl, pohlíželo se na dotyčného jako na příživníka, který se vyhýbá své pracovní povinnosti. Pracovala jsem na osobním (dnes personálním oddělení), a mou povinností bylo do občanského průkazu dát razítko každému, kdo nastupuje do podniku a každému, kdo z něj vystupuje a odchází jinam.

Jenže DNES tě nikdo nezavře za příživnictví když nemáš zaměstnání ani za potulku, když nemáš bydliště. O to šlo. Ne o to, že se policajt něco doví!

Nezavře. Už kvůli tomu, že dnes není práce povinná a že lidé bez vlastního bydlení mají "trvalé bydlení" na místním úřadu, tedy vlastně nikde.

Jak to bylo s Rakouskem nebo Jugoslávií už tady psala Radka.
A sestra, co byla v Rakousku každou chvíli?
Aha, tudy na to!
(mně to bylo divné už u těch vložek)

Víš, i tehdy si byli lidé rovni ale někteří si byli rovnější.

I Andrej Babiš se nedávno divil, že existovaly VÝJEZDNÍ DOLOŽKY a hádal se, že nic takového nebylo, protože jeho rodina mohla vyjet do zahraničí kdykoliv.....

Takže debata o tom, "jak se žilo za socialismu", je s tebou naprosto zbytečná.

Moje sestra patřila k těm rovným, úplně obyčejný člověk, matka 4 dětí, která nebyla členkou strany a neměla žádné výhody.
A. Babiš výjezdní doložky nepotřeboval díky práci, kterou dělal.