Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Jak se řiká"kdo se má utopit, toho neoběsí"...

znám několik lidí, kterým se daří životem proplouvat bez větších problémů a některým se ta smůla lepí na paty i když má milionyo nemyslím, že to je o penězích.....Něco na těch sudičkách bude pravdy....

naše jedna rodinná známá má za život už třetího partnera, je zajímavé, že po létech soužití vždycky zjistí, že zase sáhla vedle nejhorší, že ty ženské jsou vždycky přesvědčeny, že ten nový je ten nejlepší a nejlepší také je si ho pojistit společným potomkem....

Dal bych sem i pár příkladů, jak štěstí za někým chodí celoživotně samo a jakoby nějaký anděl ho chrání, ale mohl bych být někým napaden, že závidím, tak to zůstane jen u té teorie....

Domnívám se, že jsem měla v životě velké štěstí, tedy i v krizových situacích, kdy to vypadalo hodně blbě, se to nakonec ukázalo jak dobré řešení. Možná je to i určitý optimizmus a schopnost přijmout věci takové jaké jsou. nechtít je mít jiné. Vážit si toho co je a děkovat za to.

Radko, já si také nemůžu na své celoživotní strážníčky stěžovat

No vida, je nás určitě celkem dost :-))

když jenom vzpomenu těch opic, co jsem v mládí za volantem odtahal, tři úrazy, při kterých při mě stál ne jeden, ale všichni.....man­želka se mnou vydržela od 17 let dodnes, i přes počáteční nemožnost mít děti se nakonec našel doktor, který si i s tímto poradil.....rodiče jsem měl super....no, nakonec jim nic jiného nezbývalo, když jsem byl jedináček

Včera jsem zase četl jeden článek, jak penzistům za tyto 4 roky vzrostly penze, plno statistik a údajů....já jsem vlastně rád, že jsem skoro celý život prožil v socialismu a práce byla povinností, dnes mám penzi, ač se to těm mladším nelíbí, že bezpracnou....

no právě ta penze je trnem v oku, že se vyplácí nám, už nepotřebným...přece to řekla přímo jedna politička..."nač důchodcům peníze, raději opozici v Bělorusku"....

Já zase tahala všecky tři děti na hory, a to i na drsnější výšlapy, některé i desetihodinové. Ty starší měly na nohách mačky, skákali s námi rodiči přes ledovce. Dnes by se to možná bralo jako týrání svěřené osoby. Přežily. Taky si vzpomínám jak jsem je vzala na výstup, po kolena ve sněhu, pak po pás. Bylo jaro, nahoře ještě sníh. Taky přežily. Děcka se naučili houževnatosti a vědí co je touha přežít.

Jen o penězích to samozřejmě není, ale ty jsou velice důležité. Jistě jde také o to, jak se kdo dokáže vypořádat s tím, co mu život přináší. Někoho zlomí i první neúspěch, jiného to posune dál.

to uznávám, proto nějak neuznávám, když se ten bohatý tomu chudému vysmívá a naznačuje mu, že si za to může sám...