Zajímalo by mě, jak píší že mamince koupili chatu za je tato chata koupena na její jméno, tedy zda je majitelkou této chaty. Ono to může být jako u nás, že jsme koupili byt mamince, maminka tam bydlí ale byt je náš (s manželem). Ale i kdyby byla chatička v majetku babičky, může si s ní dělat co chce a samozřejmě si zvat koho chce a chodit kam chce. Kdyby se vdala, může být chata ošetřena jako její výlučné vlastnictví a tedy děti by o ni nepřišly. Jinak nevím co by jim mohlo vadit na tom že maminka je šťastná a chce se vdát. Podle mě je to super zpráva a všichni by měli mít radost.
Tak já to vidím tak, že ta dcera je sobecká až to z ní tryská. To zakoupení chatičky babičce ve mně evokuje pocit, že to bylo z důvodu, aby měli kam dávat svoje děti na hlídání a přitom od babči měli pokoj. Nejdivnější v tomto případě je ta dcera, která si myslí, že člověk v 63 letech je snad již nesvéprávný a měl by spíše zkoušet skoky do rakve. Znám ale spoustu lidí, i starších, kteří žijí aktivním životem, cestují , plánují a užívají života se všemi jeho radostmi, k nimž třeba patří i jmenovaný vztah s mužem /ženou.
Tak z mého pohledu je dobře, když si dva i když starší lidé rozumí a chtěji být spolu....Mladí starším nerozumí, nevyslyší jejich rady, nálady, řekl bych, že je až podceňují a opovrhují jimi.....Děti už vidí, jak přicházeji o majetek, také znám z příbuzenstva takové případy, že se sedmdesátníci do sebe zamilovali a až nadešel čas, pozůstalí zjistili, že zákonná majetek na který čekali po rodičích dědí bývalý partner....
ale ano, ať jsou spolu, když si rozumí....ale dělat svatbu s množstvím hostů ? to už je takové...no prostě divné
Je to hostina. Starší lidé rádi hostí, tedy já hostím celé příbuzenstvo pokud to jde. navařím, napeču i pro dvacet lidí a ráda. Vdávala jsem se církevně po 35 letech manželství protože jsem se nechala pokřtít a pozvala všechny přátelé, i svědky co mi svědčili na první světské svadbě.
A tamto bylo zase rozhodnutí těch dvou. Chtějí svatbu, tak ať ji klidně mají. A klidně i vekou, když si to přejí.
Řekla bych,že to zní sobecky a druhý syn je rozumnější,pokud mámino
rozhodnutí respektuje.
Osobně si ale myslím,že vdavky už nejsou zrovna nutné. 
Ano, je to sobecké. Vdavky i v tomto věku jsou v naprosté pohodě. 63 let ještě není zas tak mnoho, a navíc je to jejich přání. Proč si ho nesplnit.
Tak já bych za tím viděl i jistou ekonomickou prospesnost, protože v případě umrti, ten druhý dostane vdovsky důchod.... Kdyby žili jen tak na hromádce, nedostane nikdo nic.... Dnesni mladí se budou divit, ač spolu vydrží třeba celý život a po smrti jednoho, druhý nedostane nic...
to mě nenapadlo, ale asi máš pravdu. Podle mě je svatba důležitá součást dlouhodobého soužití. Je to veřejný slib.
Vdovský důchod je vcelku zanedbatelný pakatel.Faktem je,že v takto
pozdním věku se k dědictví dostává člověk,který na něm neměl téměř
žádný podíl.Nefalšovaná láska by se přeci mohla vrchovatě spokojit se
vzájemným partnerským soužitím - bez ofic.sňatku. 
ale co když sňatek chce ten bohatší partner a nechce se spokojit jen s přátelstvím (přítel - přítelkyně), co když chce opravdu svazek na celý život. Anebo mají oba stejný majetek, pak tento majetek mají společný. nepatří dětem. Zejména pokud jsou děti již dospělé. Něco jiného jsou děti, které se neumí o sebe postarat.
Já ale stále psala jenom o tomto konkrétním příkladu!
Sama totiž pokládám manželství za důležité a celoživotní soužití na
"psí knížku" za podivný a nejistý způsob života.(Se svým manželem jsem
žila 44 let až do jeho smrti.)
Milá Potuo, jestli je pro tebe vdovsky duchod 2500 korun pakatel, to si tedy žiješ na dost vysoké noze...
Tady je tabulka, tam si zadáš penze a vyjede ti vdovsky, navíc pozustalý z manželů bere rok jeho penzi... https://www.euro.cz/udalosti/vdovsky-duchod-narok-podminky-zadost-vypocet-1414943
A jak jsi přišel na to,že jsem obdržela právě tenhle obnos?
Zejména OSVČ nemohou počítat s velkým
důchodem.Buď bez obav,na vysoké noze si rozhodně nežiju.
Já furt řikám holce, aby se na to soukromničení vykašlala, že až půjde do penze, dostane prd...
To je ale jejich záležitost. Většina OSVČ platí jen to, co ze zákona musí.
Člověk by zásadně neměl soudit druhé,pokud není důkladně seznámen s jejich životní situací.Mnoho OSVČ v podstatě nemělo na výběr a coby zaměstnanci by se měli stokrát lépe.
Nikoho nesoudím, sama jsem byla OSVČ a neměla na to, abych si platila více. Což se mi také zobrazilo ve výši důchodu.
Já taky Marti nikoho nesoudím, také jsme 9 let podnikali anevěděli jsme, jak se co kde projeví, každý jsme přišel za těch pár let asi o 15 stovek.....Jak řikáš, každý platí jen co musí, ale znám lidi, co podnikali od devadesátého roku a ti opravdu dostali , ona 6 a on 7 tisíc penze....
to je pravda a pak se většinou diví, když přijde na výpočet důchodu a ostatního