Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Na toho muže se potom budeš divat jinak, o nicem jinem nepíšu, neni v tom negativní konotace. A ta kamarádka, tam se nutně vloudí alespoň nepatrně zvysena pozornost, co kdyby ona naznačovala..., to se proste musi brat v úvahu, už to nebude ta bezstarostnost a jistota kamarádství mezi dvěma ženami. Taky bez negativni konotace.

Ale houby. Ty také zareaguješ u mužů jen na toho, který se ti líbí a ostatním dáš najevo, že o ně nestojíš. Nebo naopak, když budeš mít o nějakého zájem, dáš mu to najevo a jiných si nevšímáš. Stejně to mají i tito lidé. To, že jsou "jiní" neznamená, že jsou pro tebe nebezpeční jen svou přítomností. Jak říkám, vím o jejich orientaci a vůbec mi to nevadí. Je to jejich věc a mě se to vůbec ničím netýká. Oni mě považují za kamarádku a stejně tak já považuji za kamarády je. Naopak oceňuji, že se mi s tím dokázaly svěřit a jednají se mnou na rovinu.

Jezismarja, ja prece nepíšu nic o nebezpečnosti. Pisu porad o jednom, o změně pocitu vůci těmto lidem poté, co se to dozvím, kdyz jsem je předtím automaticky považovala za většinově stejné.

Docela bych se vsadila,že určitý nepatrný posun ve vnímání zaznamenají všichni,ale málokdo to nahlas přizná,protože se vcelku oprávněně obává,že by byl špatně pochopen.

No a já stále píši, že moje pocity zůstanou (zůstaly) stejné, že se moje vnímání k nim nikterak nezměnilo. Zároveň jsem to i vysvětlovala. Vzhledem k tomu, že jsem heterosexuálka a oni to vědí, stejně tak jako to já vím o nich, tak máme všichni jasno a přistupujeme k sobě jako přátelé, kamarádi bez sexuálního podtextu.

A co je to vlastně pocit? Je to vnímání našeho já, na různé podněty. Třeba na pocit chladu, horka, pocit nebezpečí, štěstí......, a každý to vnímáme jinak a při jiných příležitostech. Už jen to, že se v přítomnosti těchto lidí někdo cítí nesvůj a předpokládá, že by si ten nebo ta dotyčná na něj mohli něco "zkusit" dokazuje, že se cítí v jistém nebezpečí či ohrožení. Protože jinak by ten pocit neměl.

je to velice nepříjemný pocit (teď mluvím o sobě a o svém zážitku), když tě dostane do hledáčku lezba, to mi můžeš věřit.....pak se musíš velice rychle rozhodovat...buď zvýšit hlas a na rovinu ji říci, že prostě néééé, nebo ji dát přes držku (osobně bych nejraději volila tu druhou možnost, ale....)

Když tě dostane do hledáčku lesba, tak jak jsem už psala, je na tobě, jak se zachováš. Já osobně bych ji řekla, že u mě nemá šanci, protože nemám lesbické sklony. Nemusela bych ani křičet a ani nikomu dávat přes hubu.
A ještě k těm pocitům. Já mám nepříjemný pocit třeba když jdu někam, kde to neznám a mezi lidi, které neznám. Nepříjemný pocit mám i když na mě někdo civí a je jedno, zda je to muž nebo žena. Většinou to řeším tak, že na něj také začnu civět a on to sám nevydrží.
Před mnoha lety jsem měla strach a velice nepříjemný pocit z blízkosti hadů a představa, že bych mohla být v jejich přítomností, mi připadala nemožná. Až do okamžiku, kdy jsem si na něj poprvé sáhla a vzala ho do ruky. Netrvalo dlouho a měla jsem jich v teráriích doma 28. Většinou má člověk špatný pocit z něčeho nepoznaného, nebo z něčeho, o čem léta slyšel, že je to "špatné". Třeba uvedu příklad: když se v minulém století a i těch předchozích za špatné považovalo to, když se ženě narodilo dítě, ani by bylo uzavřeno manželství. Dnes to bereme jako samozřejmost. A mohla bych takto pokračovat. Posunuli jsme se už dál, žijeme v jiném století a v jiných časech, kdy dřívější tabu již neplatí.

no kdybys měla na ni nervy a vydržela ty stále drzejší ataky, tak bych před tebou smekla...jak říkám, byla to moje jediná zkušenost s tímto a opakovat bych rozhodně nemusela...jinak nepříjemné pocity z cizího prostředí a cizích lidí nemám...a že jsi připomněla hady, tak těch se štítím od mala, vadily mi i žáby, nějak překonám odpor z ryb. Co se týče příkladu o neprovdané matce, řekla bych, že je to už dnes nějak docela standart, protože svatby nejsou IN, že

Myslím si, že kdybych jí řekla, že o její ataky nestojím, protože jsem jiného zaměření, tak že by to pochopila. Já takovou zkušenost nikdy neměla, ale rázná dovedu být, když je to potřeba. No a s tou poslední větou asi takto. Dnes je standartem něco, co jsme si dříve nedokázali ani představit. A o tom právě píši. Že se věci již posunuly jinam.

kdybys řekla, že o ataky nestojíš, tak by to bylo jako házet hrách na stěnu...tito lidé reagují totiž jen na zvýšený hlas, pohrůžku, popř. dobře mířenou mezi oči

Ano, je to nepříjemné zjištění a k tomuto člověku se už budu chovat vždy jinak, jak už to tady někdo psal...Já bych byl za socialistické praktiky, nikoli za nynější uvolnění v těchto směrech.....Jen se divím církevním hodnostářům, že k tomuto se staví celkem shovívavě a vypadá to, že budou v kostele žehnat dvou buzerantům, nebo teplouškám ke společnému a nerozlučnému žití
Setkal jsem se s buzeranty na vojně, v hospodě i ve vlaku.....

Ano, ty a mnoho dalších ano, ale já to mám jinak. Já se budu jinak chovat k lidem, kteří mě zklamali, a budu se jinak chovat k lidem dobrým a zlým. A pohlaví a ani sexuální orientace v tom nefiguruje.

Pořád mluvíme kazda o něčem jinem. Zeptám se tě - díváš se na film se svým oblíbeným hercem, působí na tebe příjemně, vzrušuje te jako muž. Bude to stejne, kdyz se dozvíš, ze je homosexual? Budeš si to užívat stejně?

Ano, bude to pro mě stejné. A budu si ten film užívat úplně stejně, jako kdyby byl heterosexuál. V takovém případě je pro mě důležitější, zda je to dobrý herec, zpěvák atd., a jsem si vědoma toho, že on si žije svůj život podle toho, jak to vyhovuje jemu a ne podle mých přání. Já si ho žiji také podle vlastního přání a ne podle přání jiných lidí. To, o čem píšeš ty, je spíše o zklamání tvých představ, které jsi o něm měla. Považovala jsi ho za heterosexuála, a hle, on jím nebyl.

Nebo je to tak, ze filmy víc prožívám .

Ne, tak tomu není. Ty prožíváš děj filmu, a v tom případě jeho orientace na tebe nemá vliv. On tu postavu pouze hraje. A to, že tě sexuálně přitahuje a vzrušuje, je dáno tím, že se ti jako muž libí. Jak sama víš, každému se líbí někdo jiný, ale ne s každým, kdo se ti libí, skončíš v posteli. Mně se za celou dobu mého života líbilo hodně herců, ale nikdy mě nezajímala jejich orientace, ale to, jak svoje povolání vykonávají. A to už třeba z toho důvodu, že s nimi v normálním životě nikdy nepřijdu do styku, Jak jsem psala, oni si žijí svým životem a já zase tím svým. A neklesnou v mých očích jen proto, že mají jinou orientaci, než mám já nebo že nesplňují moje představy o nich. Dělím lidi na chytré a hloupé, na lidi dobré a zlé, na lidi s charakterem a bez něho, ale neřídím se tím, že každého odsoudím jen proto, že má jinou barvu kůže, že má jinou orientaci než mám já...., protože vím, že ve všech skupinách lidí se nacházejí ti, o kterých jsem psala v úvodu.

Katoličtí nebudu

Mě jednou sváděla na nudistické plazi vousata Bulharka. Vzala mě treba za paži, aby se podívala, kolik je hodin. Priznavam, ze mi to nebylo nepříjemné .

A víš s určitostí, že tě sváděla? Kdyby na mě sáhl někdo cizí, a je jedno, zda by to byl muž nebo žena, příjemné by mi to nebylo.

Z vlastních zkušeností vím, že holky v alkoholovém opojení uplně klidně na sebe vlezou i když jsou jinak jen na kluky...a když to jedna s druhou zkusí, tak jim to mazlení vyhovuje, holka s holkou ví, kam má sáhnout a jak intenzivně, chlapi jsou celkově nešikovnější a necitliví, případně mají rádi trochu toho násilí, což ženy k sobě nemaji.....