Pavel Dvořák.
ZATÍMCO OSLAVY LIBERÁLŮ PROPUKAJÍ NAPLNO, MY TO MUSÍME BRÁT JAKO NOVÝ
ZAČÁTEK
Liberálové slaví a faktem je, že mají co - povedlo se jim plně ovládnout
poslaneckou sněmovnu, vládu, senát, prezidentské křeslo, na jejich straně
je samozřejmě i většina médií, velkopodnikatelů i soudní moci (děsivé
jak už je něco takového téměř považováno za standart) a lidé jako jsem
já jsou v podstatě téměř úplně zatlačeni na okraj, vysmíváni a někdy
přímo šikanovaní těmi všemi, co jinak mají plné pusy spojování
společnosti, demokracie, slušnosti a hodnot, ale ve skutečnosti by nejradši
všechny jinak smýšlející zadupali do země ve stylu Mussoliniho
černokošiláčů. Úpadek posledních desetiletí nabírá na síle a co
více, většina lidí je i přesto přesvědčena, že je vše v nejlepším
pořádku. Pokud sáhnu do historie, připomíná mi to dobu kolem roku 1830,
kdy si naši obrozenci též připadali jako opuštění poslední mohykáni
zatlačení na okraj nemilosrdné doby, ve které se češství nejen nenosilo,
ale ještě bylo „elitami“ a „lepším měšťanstvem“ vysmíváno,
čeští dělníci bez zájmu kohokoliv tiše živořili v hrozných
podmínkách, a každý, kdo o sobě s nadšením nehovořil jako o Rakušanovi
věrném císařpánovi, si tváří v tvář cenzuře a tajné policii
koledoval o vážný problém. Tehdy to také vypadalo, že je vše ztraceno a
nezbývá než se podřídit a dělat co se očekává. Přesto se však našla
skupina statečných obrozenců, lidí proti času, kteří se postavili étosu
své doby a jasně řekli: „Ne, takhle budoucnost vypadat nebude a my pro to
uděláme vše, co je v našich silách!“. Byli to však zároveň lidé
chytří, kteří věděli, že není dobré hned začít s politickými
proklamacemi, ale místo toho je lepší působit na ostatní prostřednictvím
umění, kultury, literatury a poezie, neboť ten, kdo získá dominantní vliv
na poli kulturním, získá zákonitě v druhém sledu i vliv politický. Též
se smířili s faktem, že jejich nesnadný úkol nepotrvá rok či dva, ale že
je čeká dlouhá systematická práce, která zabere minimálně několik
desítek let. Netřeba dodávat, že nakonec bylo jejich snažení
úspěšné.
V podobné situaci jsme nyní i my dnes. Nemáme na své straně velké finance,
politický aparát, ministerstva ani média a nestojí za námi svou silou celá
jedna velmoc za Atlantským oceánem, nicméně právě proto musí být naše
počínání mnohem chytřejší, nápaditější a zároveň vytrvalejší.
Pojďme tedy místo pořádání demonstrací, zakládání neúspěšných
ministran či spoléhání na jiné (což se očividně ukázalo jako slepá
ulička) začít tím, že prvně budeme v celé střední a východní Evropě
působit na poli kulturním. Já už to dělám několik let nejen na této
stránce, ale i na několika opravdu velkých stránkách se slovanskou a
zároveň uměleckou tématikou. Kdybych za ty roky nebyl sám, ale bylo by nás
několik set, už bychom nebyly jen parta „alternativních publicistických
kutilů“, ale celý jeden kulturní proud s vlivem na veřejné mínění. Jak
ukázaly tyto volby, důležitá je též sebereflexe, zdravá sebekritika a
tvrdé požadavky na osobnosti, které nás mají reprezentovat a naše názory
tlumočit. Pokud budu konkrétní a odmyslím si politickou rovinu, tedy to s
kým souzním a s kým ne, tak Babiš byl očividně v mnoha ohledech slabší
kandidát a i já osobně jsem ho volil jen proto, že jsem nechtěl Pavla. U
nerozhodnutých a ideologicky nevyhraněných voličů hodnotících
především charisma, celkové vystupování či rétorické dovednosti
určitě více bodoval Pavel. Bohužel.
Na závěr budu možná trochu naléhavý - vláda politiků jako je Fiala či
Pavel jednoho dne skončí, ale nebude to bohužel ani zítra, ani za rok; do
té doby je před námi obrovské množství kulturní, umělecké,
novinářské a nakonec i politické práce. Takže pokud jste svou náturou
podobní jako já a nechcete se jen nečinně dívat jak celá střední a
východní Evropa za potlesku současných elit kráčí do úplné
bezvýznamnosti, začněte co nejdříve. Není to ani tak těžké, zvláště
v dnešní době informačních technologií. Tak se držte a hlavně přežijte
ve zdraví tu neslavnou éru, v níž žijeme, i tu ještě méně slavnou,
která se nyní rýsuje na obzoru…
2
1
1
1
2