Reflexe současného konfliktu na Ukrajině
Dnešní ukrajinská státnost je produkt nastíněného dlouhodobého
historického vývoje, ve 20. století produkt existence impéria Sovětského
svazu. Vznik samostatné Ukrajiny je důsledek jeho rozpadu. Ukrajina, která se
v roce 1922 podílela na přetvoření někdejšího ruského impéria do podoby
Sovětského svazu, se výrazně zasloužila také o jeho likvidaci
Lze určitě uplatňovat četné kritické pohledy na kroky novodobé
ukrajinské vlády. Rozhodně ale nelze považovat současnou ukrajinskou vládu
za nedemokratickou, fašistickou, nebo dokonce nacistickou, jak ji označuje
kremelská propaganda. I kdyby to tak bylo, ani potom to neospravedlňuje ruskou
invazi. Bez ohledu na to, jak válka na Ukrajině dopadne, ruská invaze
dosáhla pravý opak toho, oč usilovala. Ukrajinci se sjednotili jako nikdy,
válka „dopekla“ dosud v některých aspektech nezřetelnou identitu
ukrajinského národa, dokončila skutečný přerod v ukrajinský politický
národ bojující za svou svobodu a nezávislost.
I velká část ruskojazyčných Ukrajinců, které údajně ruská
invaze přišla chránit před „nacisty z Kyjeva“, dnes podporuje
nezávislost Ukrajiny a je součástí odporu proti ruským agresorům.
Skutečností je, že ničivá válka rozkolísala politické a hospodářské
poměry v celé Evropě, také ve velké části světa. Sjednotila v dosud
nevídané míře postoje západního světa proti ruské agresi. Vytvořila na
dlouhou dobu generační bariéru ve vztazích mezi oběma válčícími
národy