Jako by už bylo o naší dnešní covidové katastrofě řečeno a napsáno
úplně všechno. Ano, s ANO líp nebude, a hlavně ne s jeho majitelem. Viník
zkázy je zřejmý, ale má v sobě tolik drzosti, že je schopen vinit oběti
pohromy, ke které zásadním způsobem přispěl. To už je za hranou všeho
doposud představitelného. Kdo je onen boss, je zřejmé minimálně od roku
2013. Od té doby o něm vyšlo mnoho analytických textů, dokonce několik
knih, na jeho kolosální střet zájmů důrazně upozorňují evropské
orgány, je vyšetřován v několika konkrétních kauzách… (ale jeho
pozicí to neotřáslo). Chronologie jeho pandemického příběhu je sama o
sobě vypovídající.
Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Snad jedině proto může stát v čele
vlády někdo takový. Barbar? Bandita? Uchvatitel moci? Dost možná všechno
dohromady, ale k tomu ještě nevzdělaný a samolibý sociopat. Je až dojemné
sledovat ty zpozdilé prozřelé pokrytce, kteří slovy jednoho z nich, Ivana
Pilného, byli prý naivní, když se s ním svezli na jeho tobogánu moci. To
je fajn, to říkají i bývalí soudruzi a estébáci. Jenže každá životní
volba bývá i příčinou, po níž přichází následek. Pokrytci a
oportunisté se chytili agrofertí vítězné vlny. A výsledek? Rozklad státu
v přímém přenosu. Chcete příklady? K tomu stačí se probudit a otevřít
oči.
Česká republika nezažívá jen akutní pandemickou katastrofu, Česká
republika pozbyla svoji identitu a také elementární důvěru a respekt
okolního světa. Tyto rány se budou hojit dlouho a ztráty budou kolosální.
Státní instituce by měly sloužit občanům, a ne naopak. Žádné
drakonické represe nás neochrání před těmi, kteří nás vedou do
záhuby.
Detaily teď nejsou rozhodující, za vše mluví atmosféra, alarmující
čísla a naprosto děsivé trendy v zemi, kterou již dávno nikdo neřídí, a
už vůbec ne ten, který se tak sice tváří, ale ve skutečnosti si z ní
udělal jen součást svého holdingu. I u nás však platí to, že ti nahoře
si dovolí jen to, co jim dovolí ti dole.