Hájek popírá genocidu, neuznává volby a má pochopení pro
násilníky. To se skutečně rozjel
Jan Jandourek/15,3,2023
Petr Hájek na svém prokremelském dezinformačním webu Protiproud
zjevně sympatizuje s lidmi, kteří chtěli násilím vniknout do Národního
muzea. Podle něj je to boj za svobodu s „holýma rukama“.
Hned 12. března vyjádřil Hájek pro ječící tlupu protiukrajinských
fanatiků pochopení. „Tihle radikálněji ladění demonstranti prostě
cítili potřebu dát najevo, že pouhé řečnění z tribuny je pro ně už
málo. Protože statisícovým davům se Fialoví uchvatitelé ze svých výšin
luxusně placených Nedotknutelných mohou tak akorát smát či spíše
vysmívat,“ vykládá někdejší muž Hradu Václava Klause.
Oni Fialoví uchvatitelé prý mezitím budou „připravovat mobilizační
rozkazy, pro případ, že jejich ‚řídící důstojníci‘ z Washingtonu
(přes centrálu na pražské ambasádě USA) zavelí, a vláda (bez nutnosti
schválení parlamentem) pošle naše muže (a možná i ženy) na jatka na
ukrajinsko-ruské hranici, až začnou docházet (nebo se přestanou skrývat u
nás) kyjevským banderovským režimem mobilizovaní Ukrajinci“.
Když nám takto autor ryzím
kremelským slovníkem popsal obsah své delirantní mysli ohledně zločinných
úmyslů vlády krvežíznivého a asociálního profesora Fialy, objasnil, že
„teprve nyní skutečně bojujeme za svobodu (politickou, ekonomickou a
státní suverenitu) ‚s holýma rukama‘.“ A věští, že „občanská
neposlušnost – bez ohledu na nutné následky – bude stále častějším
jevem projevení odporu“. 
„Zdůrazňuji: Bez ohledu na následky. Totalita a tyranie, zvaná pro
tento případ ‚liberální demokracie‘, jinou cestu než represi, cenzuru a
zavírání nepodvolených nezná,“ opakuje Hájek, kdybychom to snad na
první pokus nepochopili. My samozřejmě rozumíme, co říká, ale jsme rádi,
že to opakuje, protože se odvážně pustil na trochu křehký led. Ten pod
ním začne praskat záhy.
Po tom všem přijde zásadní bod, kdy Hájek sděluje, že ho
nějaké výsledky voleb nezajímají.
„Nesouhlasím s názory, které se objevují na naší ‚straně
barikády‘ (v souvislosti s výsledkem všeobecných i prezidentských voleb),
že prostě ‚musíme respektovat‘ spoluobčany, kteří volili jinak. To by
platilo za předpokladu, že by totalita neměla v rukou všechny prostředky k
volební manipulaci a podvodům – korporátními a veřejnoprávními médii
počínaje a cenzurou těch svobodných, represí, vyhazováním ze
zaměstnání – zvláště ve školách je to obzvlášť drsné –
konče.“
Na „signál“ ze schodů Národního muzea „bychom neměli
zapomenout“. Pak tam máme pár řádek, které vypadají jako schvalování
genocidy. Podle Hájka „stačí přijít s nášivkou Z na batohu – a
seberou vás pro ‚podporu genocidy‘ (!) – ačkoli je to právě naopak:
genocidě ruskojazyčných občanů Doněcku a Luhansku z bomb a samopalů
kyjevského pučistického režimu učinila ruská Z operace
přítrž.“
To skoro budí dojem popírání jedné genocidy a schvalování
druhé. Asi by bylo dobré, aby pan Hájek tento dojem nějak rozptýlil, nebo
bychom mohli dospět k závěru, že si to, co říká, taky
myslí.
Zatím počkáme, jestli Hájek neskončí jako Donald Trump. Ten vybičoval
dav. Když hordy jeho stoupenců napadly Kapitol, Donald (který také
neuznává výsledky voleb) zalezl a nepokusil se nepokoje ani uklidnit, ani se
postavit do jejich čela. Schytali to jiní a on nic, on muzikant.
Co ale budeme prokremelským silám radit. Ty čerpají inspiraci a
moudra odjinud.