Dílčí vítězství zemědělců
by Vidlák, 15. března 2024
Byly toho plné noviny. Zemědělci dosáhli dílčího úspěchu. Vláda jejich
nátlaku ustoupila, dovolí jim neprodukční plochy osít jetelem či
vojtěškou, které mohou zaorat na zelené hnojení nebo krmit dobytku.
Nereprodukční plochy se sníží z osmi procent na pět procent. Dále pak
vláda upravila podmínky pro přímé platby.
Mimo kamery se pak mluvilo o zlém ruském obilí, které se do Evropy také
dostává a to je podle našeho premiéra i ministra zemědělství ten
skutečný problém, protože okupantské obilí už dávno mělo být na
sankčním seznamu. Ukrajinské obilí je samozřejmě hodné a evropsky
hodnotné, takže problém vyřešíme tím, že nějak přesvědčíme
přímořské státy (především Španělsko), aby to zlé ruské obilí
přestaly nakupovat.
Źádný intervjuk už samozřejmě nedodal, že na ruské obilí se normálně
vztahují evropská cla, takže není o nic levnější než jakákoliv
pšenice, která se vypěstuje v EU. Na ukrajinské obilí byla cla zrušena,
takže je brutálně levné a díky tomu se dražší evropská pšenice musí
buď prodávat pod cenou a nebo prostě leží ve skladech a čeká na
zázrak.
V této chvíli obilí spíš leží a čeká na zázrak, protože nikomu se ho
pod cenou prodávat moc nechce.
Dílčí vítězství zemědělců je jen vládní držhubné. Basilejská
kompaktáta. Je to o něco lepší pokus, jak mezi zemědělce znovu vrazit
klín. Součástí tohoto „vítězství“ jsou i sliby, které mají začít
platit až příští rok a premiér kolem toho moralizoval, že hnůj patří
na pole, že nátlakem nikdo ničeho nedosáhne, bla, bla, bla. Fiala se totiž
shlédl v barokních nevolnických představách. Sedlák je jak vrba. Čím
víc ji rveš, tím víc roste…
Přitom je to naopak. Za toto dílčí vítězství může ta fůra hnoje před
Strakovkou. Nic jiného. Ta otočila náladu, ta spojila zemědělce, tak jim
naklonila veřejnost tak moc, že jakákoliv anketa i na zcela libtardích
webech vychází ve prospěch zemědělců a ne vlády. Ti dva traktoristé, co
hnůj vysypali, ti by měli od Agrární komory dostávat doživotní rentu.
Vláda prý dá na přímé platby dvacet miliard. Dejte z toho těm dvěma
klukům 0,1 promile z této ceny. Bez problémů jim to bude stačit.
Jediné, co funguje, je nátlak, nátlak a nátlak. Ani v Německu se odbory
nedohodnou o výši platů před stávkou. Vždycky až po stávce. Vždycky až
tehdy, kdy ukážou jednotu a z ní vyplývající moc a sílu.
V uplynulých týdnech jsme od premiéra slyšeli spoustu siláckých keců.
Jako že neustoupí nátlaku, že chtěl dát zemědělcům dvě miliardy, ale
teď jim je nedá, že nebude jednat, dokud jsou traktory v ulicích… Ale ani
on, ani ministr Výborný, ani Petr Pavel ani jednou neřekli, že zemědělci
představují nějakou marginální menšinu, kterou se není třeba zabývat.
Oni totiž dobře vědí, že se tím zabývat musejí.
Kdyby všichni zemědělci přišli na Václavák, tak tam bude méně lidí,
než při velkých demonstracích. Zemědělců není v této zemi ani sto
tisíc. Ale… mají traktory a dělají v oboru, který byl pro každý národ
a stát naprostým základem. Když sedláci nezasejí, nakonec budou mít hlad
úplně všichni. To věděl už Metternich. A i když dneska většina lidí
žije ve městech a fakt do zemědělství nedělají, tak nějak podvědomě
cítí, že na základy společnosti se nesahá. Od hořících ulic a rozvratu
dělí každou společnost tři teplá jídla.
Zemědělství v této chvíli rozvrací grýndýl a bezcelní dovoz obilovin z
Ukrajiny. Tečka. Je úplně jedno, kterou příčinu dáme na první a kterou
na druhé místo. Grýndýl zemědělcům zdražuje vstupy, ukrajinské obilí
zlevňuje jejich produkt. Obě tyto příčiny jsou pro evropské zemědělství
likvidační. Akorát se obě potkaly dohromady a tím byla ke zničení
nalezena zkratka, která dokonce má ještě svoji další zkratku a tou je
dohoda s Keňou a zeměmi MERCOSUR o dalším bezcelním dovozu zemědělských
produktů…
Prouza se na to samozřejmě těší. Víte, co se tím ušetří papírování,
když kuře vykrmíte někde v Brazílii za použití GMO krmiv, růstových
hormonů a antibiotik, naložíte ho plnoou loď a v Hamburku se rozdělá jedna
vanička a celník zkonstatuje, že to vypadá dobře a vůbec to nepůjde na
laboratorní testy? Tady vám veterina pořád leze po provozu, odebírají
vzorky, dělají stěry, musíte mít záchody pro zaměstnance, bezdotykové
vodovodní baterie, prát jim pracovní oblečení, sledovat, jestli doma
nechovají slepice (to se nesmí), protože by mohli celý chov nakazit ptačí
chřipkou… Co se děje v Brazílii, to se nikdo nedozví.
Stejně tak nikdo neřeší ukrajinskou produkci. Neřeší ani pesticidy, ani
GMO, ani drancování tamní půdy. Nikdo Ukrajincům nepředepisuje, že
musejí mít neprodukční plochy, nikdo neřeší erozi, nikdo po nich nechce
milion papírů, nikdo neřeší, kolik dusíkatých hnojiv sypou na hektar.
Navíc… hektar ukrajinské černozemě fakt nestojí půl milionu jako tady u
nás.
Zemědělci potřebují rovné podmínky. Naše vláda je postaví na startovní
dráhu, dají jim kouli na nohu a pak se jim Prouza posmívá, že jsou
pomalí… a když se začnou bouřit, tak to řeší tím, že jim trochu
uberou papírování. Sundejte jim tu kouli na noze a nebo dejte všem na nohu
stejnou kouli, pak si budeme povídat o tom, kdo je nejlepší.
Proto přijely traktory do Prahy a proto vysypaly hnůj. Za rovné podmínky
české produkce s německou produkcí, polskou produkcí a ukrajinskou
produkcí. Proti grýndýlu, který z produkčního zemědělství udělá
neprodukční a vše budeme dovážet ze světa, který se stává stále
nepředvídatelnějším a rizikovějším. Přitom k tomu není důvod. Máme
dost půdy i dost znalostí, abychom se uživili sami a byli do značné míry
soběstační.
Dílčí vítězství zemědělců zatím není žádné vítězství. Je to jen
pokus, nabídnout trošku cukříčku, když bič nezabral. Vláda zkusila
uhasit požár benzínem a lekli se toho vzplanutí. Ale samozřejmě stále pro
vládu platí, že co EU dělá, to dobře dělá, sláva grýndýlu i
Ukrajině. Ještě dostali málo hnoje i málo ucpané dopravy, aby jim došlo,
že nejsou žádná šlechta, ale naši zaměstnanci a jejich priority mají
být české a nikoliv evropsky hodnotné.
Nemluvě o tom, že jedna fůra hnoje odhalila tolik gestapáckých praktik,
tolik totalitních manýr a tolik arogance moci, že je přímo nezbytné v tom
pokračovat.