A naváži Vidlákovými kydy.
Do roka a do dne…
by Vidlák, 28. října 2024
Dnes je osmadvacátý říjen, kdy budou mít všichni plná ústa naší
státnosti. Uslyšíme, jak důležitý je pro nás příklon na Západ (a
samozřejmě je zapotřebí přijmout euro), řeknou nám, že kritika vlády je
jasný znak proruského kolaborantství, vysvětlí nám, jak to ten Masaryk
vlastně myslel, tak jako za první republiky pořád varovali před návratem
Habsburků, tak budou dnes varovat před návratem komunismu, budou vykřikovat
že naše sametová revoluce ještě neskončila… Prostě všichni budou
okázale demonstrovat, že stojí na té správné straně, která je založena
na pravidlech (kromě Iráku a Afghánistánu), straně evropských a
transatlantických hodnot, straně grýndýlu a LGBTNSDAP… a proletáři všem
zemí (kromě Petra Pavla a Evy Pavlové samozřejmě) si mají vylízat
Síkel.
Ale to už známe. Dělají to každý rok, jen je to čím dál trapnější,
protože ta hrdá, suverénní a samostatná republika si bez dovolení Brusele
nemůže postavit ani vlastní jaderné elektrárny… Fiala to nedávno
meldoval jako skvělý úspěch – podařilo se mu přesvědčit naše
páníčky, že teda můžeme…
Na druhou stranu, nechci se přidat ani k plačkám. Nechci dnes psát o tom,
jak je tady všechno v háji, jak nás všichni ti Bilderbergové, Římské
kluby, Black Rocky, Klausové Švábové a Sorosové vykořisťují, jak tady
mají všechno pod palcem, protože mají zdroje – peníze, lidi a čas.
Nebudu psát o tom, že mají v rukou liberální mééédia, politické
neziskovky, různé Cempery a Demagogy, mají Jourovou a její plíživou
cenzuru sociálních sítí, mají na to miliardy, mají korespondenční volbu
a třímají veškerou moc v rukou. Mají poslaneckou sněmovnu, senát,
prezidenta i ústavní soud.
Nechci psát o tom, že na nás chystají vyvlastnění 2.0 pomocí
grýndýlových zákonů. Nebudu psát o emisních povolenkách pro domácnosti
ani o krachujícím průmyslu, který se dílem stěhuje do USA a dílem do
Číny, jen tady v Evropě spolehlivě nezůstává. Nebudu psát o drahém
másle a Tomáši Prouzovi, jehož drzost je tak vysoká, že nám bohorovně
sdělil, že markety mají na másle dvouprocentní marži a tupí novináři mu
to sežrali jako fakt. Nebudu psát o odstavených pecích, o zkáze oceláren
Liberty, nebudu zmiňovat drahé pivo, nepovedenou digitalizaci ani zpackaný
státní rozpočet.
Dnes nebudeme lamentovat nad osudem.
Pojďme si dnes spolu svatosvatě slíbit, že do roka a do dne si naši zemi
vezmeme zpátky. Pojďme si slíbit, že vyslyšíme naše poslední dva
skutečné prezidenty a uděláme z toho tady liberálům občanskou
neposlušnost i novou sametovou revoluci. Pojďme si alespoň virtuálně podat
ruku na to, že se na to teď nevykašleme, že použijeme všechno to, co jsme
se za poslední tři roky naučili a půjdeme si pro takové vítězství, že
korespondenční hlasy z USA a Kanady na to budou jen závistivě koukat.
Vždyť už nejsme sami. Slováci nám ukázali cestu, Maďaři nám ukázali
cestu. Máme spojence v Německu, ve Francii i Itálii. Máme spojence v
Rakousku i Holandsku. Máme spojence ve státní správě, mezi policisty,
hasiči, starosty, ba dokonce i ve velkém byznysu. Naši političtí soupeři
už jsou jen směšní. Ani tu strategickou komunikaci neumějí. Zůstala jim
poslední schopnost – udržet se u koryt. Už je neposlouchají ani vlastní
marketéři. Zdiskreditovali se tolikrát, že to začíná docházet i mladým
prvovoličům.
Pojďme si říct, že pokud to do roka nevyhrajeme, tak si stejně nepodržíme
nic z toho, co považujeme za své. Pokud nevyhrajeme, tak nám všechny ty
grýndýly, povolenky a další buzerace prostě zavedou. Tak si prostě
plivněme do dlaní, přestaňme lamentovat, že nevidíme žádné světlo na
konci tunelu a prostě pojďme šlápnout do kroku a využijme vší moudrosti,
kterou nám daly poslední tři roky chyb a nezdarů. A i kdybychom měli
prohrát, ať si alespoň můžeme říct, že jsme se na to nevykašlali, ale
udělali jsme všechno, co jsme mohli. S takovou prohrou se dá žít.
Pojďme si slíbit, že za rok a den bude Fiala minulostí i s celou
SPOLUkoalicí. Pojďme si slíbit, že Rakušan bude mít ještě víc vyvalené
bulvy z výsledků voleb. Pojďme si slíbit, že ANO nebude mít možnost
složit vládu s Modroptáky kolem Blažka, i kdyby mocinky chtělo. Pojďme si
slíbit, že za rok tady bude etablovaná vlastenecká síla, ze které se
liberálové podělají, kdykoliv si dupne. Pojďme si slíbit, že už nikdy
nepřipustíme milion propadlých hlasů z našich řad.
Do roka a do dne bude naše republika opět v našich rukou. Minimálně tak,
jako je Maďarsko v rukou Maďarů a Slovenskou v rukou Slováků. Za rok si
vyhrneme rukávy a uklidíme si tu spoušť po všech Fialech, Stanjurech i
Leyenových. Postaráme se, aby se vyrábělo podle potřeb zákazníků a ne
evropských byrokratů. Postaráme se, aby politika plnila vůli voličů,
nikoliv soudců nebo sorosovských neziskovek. Utneme všechny hlavy mediální
hydře a postaráme se, aby sloužila lidem a ne skupinám, které ji
ovládají. Postavíme do latě ČEZ i obchodní řetězce. Budeme dál
energetickou velmocí, budeme mít dobré vztahy se všemi a ve světě se
neztratíme. Ukončíme ten lokajský předklon, přestaneme zaujímat postoje,
ale prostě se postavíme rovně a hrdě.
Každé lidské rozhodnutí se dá jiným lidských rozhodnutím změnit.
Pojďme si slíbit, že zesílíme tak, abychom to mohli udělat.
Když přišly povodně nebo tornádo, žasl jsem, co všechno se dalo opravit a
jak rychle to šlo. Byl jsem překvapen, jaká síla se v tomto národě
ukrývá. Pětikoalice s Fialou v čele, to je jen jiný druh přírodní
katastrofy. Až odtáhne, tak si prostě postavíme lepší zemi, která bude
pro zaměstnance i podnikatele, zdravotnictví tu bude pro bohaté i chudé a
důchody budou pro všechny, kteří pracovali.
Slibme si, že za rok se staneme první zemí světa, kde se budou nůžky
bohatství mezi lidmi každý rok svírat a nikoliv rozevírat. Slibme si, že
do roka a do dne začneme stavět Vlast s velkým V, kterou bude stát za to
bránit, protože v ní bude co bránit.
Slibme si, že nebudeme malověrní, že se nenecháme odradit překážkami a
za rok bude mít dnešní svátek úplně jiný náboj, protože to bude naše
vítězství.
1
1
1
