Vidlákovy Kydy
stdporenoS12
h
189h90f6t
9
7g51mg7a78f30f30l2i6fmu21h2t8g
gf0aag
·
Pravda nevítězí, ta prostě zbude…
by Vidlák, 13. dubna 2025
Můj páteční článek o tom, že mám sen, vzbudil docela ohlas. Zdá se, že
to není jen můj sen, ale sní ho v tomto národě víc lidí. Možná ho sní
s notnou dávkou skepse, protože to, co říkám, to se přece nikdy nemůže
vyplnit. Kapříci si rybník nevypustí, kdo jednou drží v ruce moc i
peníze, ten se toho dobrovolně nepustí. Ano, jsou to krásné sny o
normálním světě, ale nejde to. Brání tomu elity, zahraniční vlivy,
národní rozhádanost, různí podvraceči, nepřipravenost, nedostatek
prostředků, všehoschopnost pravdy a lásky…. vy nechal jsem něco?
Za tento sen se cinkalo klíči v roce 89. Tenkrát málokdo toužil po dnešní
verzi kapitalismu. Ano, máme hezčí fasády než v roce 89, sídliště jsou
mnohem barevnější, máme mnohem více aut než v roce 89, máme domácnosti
plné chytrých udělátek, ale co z toho bychom měli, kdyby to nebylo za cenu
zadlužení v bilionech korun? Lidé tenkrát chtěli svobodu, kterou si
personalizovali především do svobody cestovat a podnikat. Nikdo si
nepředstavoval, že skončí masívní bytová výstavba nebo že by jednoho
dne neměl milion lidí svého zubaře.
Stejně tak si nikdo nepředstavoval, že vstup do EU bude znamenat, že tady
někdo koupí cukrovar, aby ho mohl zavřít, protože za to zavření dostane
evropské dotace, které nejen pokryjí náklady na pořízení, ale i na
zboření a ještě zbude velmi příjemný zisk.
Lidé věřili Havlovi, když jim sliboval, že nebude nezaměstnanost a
sociální výdobytky ještě posílí. Věřili, že se prostě jen zbavili
byrokratické buzerace, zbavili se papalášů, kteří s nimi zacházeli jako s
malými dětmi, zbavili se ideologie, které už stejně skoro nikdo nevěřil.
K ráji byl jen krůček… chybělo strašně málo, vlastně jen trochu víc
respektu k občanům.
Nakonec jsme nedostali ani tu občanskou společnost ani nepolitickou politiku.
Nebo spíše obráceně – dostalo se nám jí měrou vrchovatou. Máme jí
plné školy, plná média i plné zuby. Lid už není zdrojem moci, ale prostě
jen materiál k oškubání. Stát se z nástroje na tvoření blahobytu stal
zase jednou nástrojem útlaku, jen tentokrát už za to nepřebírá
odpovědnost. Prostě ji outsourcoval na Pánky, Rozumky, Mácy, Kartouze,
ASPENy a samozvané experty na cokoliv vychované na fakultách sociálních
studií.
Přesto ale evropské hodnoty nebyly úplně úspěšné. To základní v
národě tvrdošíjně přetrvalo přes veškerou snahu o převýchovu. Pořád
chceme bydlet ve vlastním. Pořád chceme mít všeobecné a dostupné
zdravotnictví a pořád nikoho nenadchly soukromé důchodové fondy.
Obzvlášť teď ne, když si dvacet let spoříte na penzi, pak přijde Fialova
inflace a najednou máte naspořeno vlastně o padesát procent méně. Stejně
tak ještě pořád odolává lidová myslivost a přes všechny překážky,
pořád existují středně velcí zemědělci, kteří sice ustupují krok za
krokem, ale nedávají svoje pozice zadarmo.
Jsme znovu jako v roce 89. Znovu nás štve přebujelá byrokracie a papaláši,
kteří s námi zacházejí jako s malými dětmi. Znovu chceme svobodu, jen
tentokrát si ji personalizujeme jako svobodu mluvit a vyjadřovat bez postihu
svoje názory. Znovu nás štvou režimní média a znovu máme ty samé české
sny jako v roce 89.
Jen… jsme o pětatřicet let ošlehanější a o tisíc let skeptičtější.
Už nevěříme Západu, že to s námi myslí dobře. Už víme, že jsou to
jen medová slova pro ekonomickou nadvládu… takové efektivnější
pokračování bratrské pomoci. Už se všechno prošustrovalo. To, co zbylo,
je pravda. Ona nevítězí, ona prostě zbude.
Hnutí STAČILO! je hnutí nového začátku. Hnutí restartu a bez iluzí. Ty
jsme v průběhu pětatřiceti let postupně ztratili a deziluze nás svedla
dohromady. Fialova vláda nás sehnala do houfu. Zbyla nám trocha snění a
jinak nic. Nezůstal žádný spasitel. To je chvíle, kdy muži sevřou jílce
mečů a ženy zatnou pěsti. Ne, neexistuje žádná zkratka. Neexistuje
žádný zázračný recept. Jediná pomocná ruka je na konci vlastního
ramene. Stojíme ve vybydleném domě. Je tak vybydlený, že i Spojené státy
přemýšlejí, jestli už není čas se z Evropy stáhnout a nechat ji
napospas…
Naše kůly v plotě už mají za klíčové partnery jen země jako
Mauretánie…
Přestali jsme být i atraktivní kořist.
Kdy jindy začít znovu? Kdy jindy se pokusit, než teď, kdy jsme pod
rozlišovací schopnost? Kdy jindy hledat českou cestu než teď, když jsme
ztratili všechny jiné cesty? Už přece nejsme ty malé děti, ne? Už jsme
udělali dost zkušeností s těmi, které jsme obdivovali a byli nám vzorem.
Už nám zbyla jen pravda a je dost trpká.
Ale je to PRAVDA!
1
1
1
1
