Jestli něco mělo smysl…
by Vidlák, 23. dubna 2025
Takhle to přece vždycky bylo, ne? Sice máme svobodné volby, které jsou
zaručené ústavou a každý má možnost volit nebo kandidovat a být zvolen.
Ústavní práva jsou zaručena, Ústava je nejdůležitější zákon, dokonce
tak důležitý, že k jeho ochraně máme Ústavní soud. Je jedno, jaké máte
smýšlení, můžete být klidně liberál, konzervativec, republikán,
komunista, dělnická strana sociální spravedlnosti, Kotlebovec, radikální
muslim či přímo radikální islamista, pokud splníte zákonné povinnosti
(převážně technického charakteru), můžete se ucházet o hlasy. Ale
přesto, ať lidé volili jak volili, stejně se nic nezměnilo.
Na internetu si můžete pro tento jev přečíst milion zdůvodnění. Mohou za
to Ilumináti, Aspen institut, Bilderberg, Globální ekonomické fórum, USAID,
židovské spiknutí, spiknutí globálních elit, globalizace jako taková…
vynechal jsem něco? Prostě, kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je
zakázali.
Nechci se pouštět do debaty, kdo za tím vším stojí, protože to
nepovažuju za důležité. Když Američané bojovali proti nacistickému
Německu, tak sice měli kroužek expertů, kteří se dohadovali, kdože to
vlastně německou mašinérii řídí. Je to Albert Speer? Nebo Himler? Nebo
sám Hitler? Ale ať došli k čemukoliv, stejně to v praxi vypadalo tak, že
proti každé americké divizi stála německá divize a tu bylo zapotřebí
porazit. Pokud se tak stalo, bylo možné porazit zase další a další a
další až ke konečnému vítězství. Bylo jedno, kdo v říšském bunkru
tahal za nitky, nakonec to vždycky byl pěšák, který musel porazit pěšáka
z té druhé strany.
Proto nerad píšu o všech globálních spiknutích. Nejsou podle mě
důležitá. Důležité je, kdo v této konkrétní chvíli stojí proti nám a
koho musíme porazit. Pokud to dokážeme, můžeme jít vstříc větším
úkolům a odhalit další kus nitek v zákulisí. Ale bez bezprostředního
vítězství nad bezprostředním nepřítelem se můžeme o záměrech vůdců
v pozadí jen dohadovat. Afghánci také neřešili, jak zasáhnout Velkého
bílého otce ve Washingtonu, ale starali se, aby každou noc letěla nějaká
mina na americkou základnu. Pro své vítězství nepotřebovali znát ani
velitelskou strukturu americké armády ani nepotřebovali žádné znalosti
washingtonské hlobokostátní bažiny. Prostě jen večer co večer vystřelili
na základnu v Bagrámu.
Pravda je taková, že posledních pětatřicet let ve všech volbách proběhl
mediální předvýběr kandidátů. Ano, každý máme ústavou zaručená
práva, ale nemáme ústavou zaručená žádná mediální práva. Tam v
médiích se rozhodne, který politik bude posuzován velmi shovívavě a
takřka bez otázek a kdo bude prolustrován až do nejhlubší minulosti. Jsou
to média, která píší o Pandora papers a nepíší o Dozimetru. Jsou to
média, která rozhodnou, že je veřejný zájem jednoho kandidáta takřka
svléknout donaha a u jiného si tři roky nevšimnout, že při premiérování
ještě pobíral plat na univerzitě. Jsou to média, která rozhodnou, kolik
článků vyjde o tom, že Turek jezdí rychle na dálnici, nebo Vidlák
vyhrožuje novinářům a kolik článků nevyjde o tom, že Výborný jel
stovkou po dědině a jak média vyhrožují Vidlákovi.
Moje čtyřletá práce spočívala v tom, postavit proti majnstrýmovým
mediálním divizím naše vlastní. Abychom narušili tento neústavní
mediální monopol na vyrábění těch správných politiků. Snažil jsem se,
abychom se mohli vysmívat hloupým Danuším nebo Evičkám Decroix, abychom si
mohli říkat jiné informace, než jsou v České televizi, abychom mohli
hledat vady u těch, kteří jsou podle majnstrýmu dobro a naopak abychom se
mohli zastávat těch, kteří jsou podle majnstrýmu zlo. Abychom tím alespoň
trochu narovnali situaci, kdy jsme si před ústavou všichni rovni, ale před
médii si rovni tedy opravdu nejsme.
Nestaral jsem se, jestli mediálním soupeřům velí Jindřich Šídlo, Zdeněk
Bakala, Člověk v tísni, Evropská komise, či snad sama USAID. Neřešil
jsem, kde přesně se sbíhají nitky, ale každý večer jsem „střílel“
nový článek a snažil se spojit s každým, kdo na tu velkou majnstrýmovou
mediální základnu střílel také. Nesnažili jsme se být silnější než
Borgis, ale snažili jsme se, aby i náš rámus byl slyšet… aby novináři
vyskakovali při každém alarmu ze židlí a i když se prakticky nic nestalo,
aby si nejvíc škod vlastně udělali sami… tím, že nás nakonec sami
mediálně zvýrazní.
Výsledek je to, co máme dnes. A asi to funguje. Můžeme si dovolit dělat na
majnstrým dlouhý nos a oni se musejí vyrovnávat s novou realitou – byli
hlídači demokracie, ale už je tu někdo, kdo hlídá hlídače. Štve je, že
je tu někdo, kdo jim může udělat to, co doteď ostatním dělali jenom oni.
Považují za vyhrožování, když jim někdo řekne, že o nich napíše.
Najednou to nejsou média, která rozhodují o tom, kdo je hoden kandidovat.
Najednou tu mohou být kandidáti, kteří tento mediální předvýběr
okázale ignorují nebo si z něj dokonce utahují.
Najednou mohou volby něco změnit a protože mohou něco změnit, mluví se
nepokrytě o jejich zrušení. Mohou něco změnit, protože mohou kandidovat
lidé, které už nelze mediálně zničit předem. Najednou negativní reklama
neškodí, ale upozorňuje. Co se změnilo? Jen málo… prostě skončil
mediální monopol na informace. Jednotlivec na sociálních sítích může
být víc než Otázky Václava Moravce.
Jestli něco mělo smysl, tak je to tohle. Krok za krokem, den za dnem, článek
za článkem odbouráváme mediální předvýběr kandidátů. Daří se nám
to tak dobře, že papaláši mluví o zákazu voleb, pokoušejí se o
kriminalizaci a dělají ústavně naprosto nemyslitelné věci, aby se udrželi
u koryta. I když to veřejně nepřiznají, jejich mediální divize už nejsou
bojeschopné. Nejsou schopné jim odstranit z cesty soupeře. Američané mohli
v Bagrámu tábořit, ale nedokázali povstalce umlčet. Když dal Baxa svůj
slavný rozhovor, že by mohli z pozice Ústavního soudu zasáhnout do
volebního procesu, zajásal jsem. Protože tím mimoděk prozradil, že
mééédia už na zasahování do toho stejného volebního procesu nemají
sílu.
Podzimní volby ukáží, nakolik je to pravda. Ukáží, kolik jsme velkým
médiím ubrali na vlivu. Ukáží, jestli naše čtyřletá námaha měla
smysl. Děláme menší rámus než velká média. Ale i menší rámus je
slyšet a majnstrýmový ryk ho už nedokáže přehlušit. Tentokrát kandiduje
řada lidí, kteří nejsou předvybraní Českou televizí a ukáže se, jestli
jim mediální nálepky ještě dokáží uškodit. Tentokrát mohou volby něco
změnit.
Jestli něco mělo smysl, tak toto.
1
1
