Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Společnost u nás není tak stratifikovaná jako třebas v Rakousku. Před časem proletěla zpráva, že jen asi 5 - 10 % obyvatel žije pod hranicí existenčního minima. A to se bralo jako dobrá zpráva. Jenže pokud by ekonomika poklesla o pár % , mohla by se na hranici existenčního minima dostat dejme tomu třetina obyvatel.
Máme se radovat z toho že sice pod hranicí existenčního minima jsou jednotky procent, ale desitky procent blízko této hranice ?
Co z toho plyne pro myšlení těch lidí, kteří dlouhodobě žijí blízko hranice životního minima ?

Přesně nevím,jak to souvisí s tím plebsem,protože já za společenskou spodinu pokládám výhradně lidi chudé duchem.(Asi proto už nemohu volit tuzemskou pravici,protože ta to má naopak- v jejich případě rozhoduje výše konta.)

Duchovní chudoba dost souvisí s tou materiální.

Ale ne automaticky! Stejně tak jako lidé s vysokým materiálním standardem nejsou automaticky solidní vzdělanci.Těm u nás naopak pšenka moc nekvete.

Samozřejmě že ne automaticky.

Zvlášť líto je mi dětí,které se narodí do vyloučených lokalit a sociálně slabých rodin,protože nemají valnou šanci na nějak výrazně lepší život,než jejich rodiče.

mě taky...

S jejich rodiči opravdu ne.

Plebejci ovšem nejsou, či spíše nemusí být nějakou vyloučenou kategorií. Odkud by měli být vyloučení, když je to podle Aristotela ta skupina nejnižší. Ovšem také možná nejdůležitější, dnes jim říkáme obyčejní lidé, ale je to stále kategorie plebejců. Teprve nad ní je skupina střední třídy a a kategorie aristokratů (Za vhodnou dále A. považoval aristokracii (vládu „nejlepších“), a za méně vhodnou, ale stále přijatelnou považoval politeu, vládu mnoha - obyčejných lidí. Pojem plebejec je pozdější, vyskytuje se ve starém Římě. Urážka to rozhodně není, je to jen vymezení pozice ve společnosti.