Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Po r.45 jsme stále ještě mohli pootočit kormidlo směrem od SSSR. Že se tak nestalo,bylo především vinou našich kormidelníků.

Nikoliv jen kormidelníci, musela by tady být jiná osádka lodi. Na ni nejvíc záleží, tehdy i dnes.

Poválečná osádka lodi byla natolik oslabená a dezorientovaná,že -více než kdy jindy- kurz udával kormidelník+jediný silný člen mužstva.

Jeden člověk nic nezachrání a taky nic nezmůže. I když je fýrerem.
Bude li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů. Neruda to tak viděl už v 19.století. Tehdy ještě nebyly volby s rovným volebním právem.

Poválečná léta byla natolik specifická,že málokdo dokázal vnímat K.Gotwalda se svojí družinou jako nebezpečí.Zvlášť když mu šel na ruku i E.Beneš a konec konců i J.Masaryk.Už prostřednictvím londýnského rozhlasu Čechoslovákům vysvětlil, že teď se budeme více přátelit se Sovětským svazem. Proč? To je, jak řekl, jasné každému, „kdo není úplně hloupý“. V r.47 doporučil vládě vycouvat z Marshallova plánu.Během vládní krize v únoru 1948 se Masaryk nepřipojil k demokratickým ministrům,kteří na protest proti ovládnutí policie komunisty podali demisi. Sám říkal, že svému otci slíbil, že bude držet vždy při E.Benešovi.Ve vládě, kterou Gottwald sestavil po 25. únoru,pak mohl Masaryk opět zasednout jako ministr zahraničí. Masaryk tehdy řekl: „S touto vládu si rád zavládnu.“ 10.března byl nalezen mrtev.

Beneš s Masarykem a Gottwaldem se stali loutkami v rukách Stalina. V tom měl ten Moravec správnou předtuchu.
Gottwald ovšem měl po válce masovou podporu mezi Cechy. Podobně jako Henlein mezi Němci před válkou. Sudetští Němci pak byli vyhnáni a stát skončil v Rusku.
Tak skončilo České království po roce 1918 obnovené jako Republika.

Sice se loutkami stali,ale výhradně ze své vlastní vůle.Žádná předurčenost v tom nebyla.
Našinci dostávali od Němců dlouhá léta přes ústa,aniž by jim něco vraceli.Byli vyhnáni z pohraničí,zrazeni v Mnichově,okupovaní i vraždění.Není divu,že po válce vzhlíželi k Sovětům a komunistům.Je­diné,čeho se dopustit nikdy neměli,byl tzv.divoký odsun.Je dobře,že jsme se za to dokázali omluvit.

Zásadní problémy byly dva. První byl geopolitika. Česko-Slovensko se nacházelo mezi Německem a SSSR. Německo se za druhé války stalo jakousi zákopovou linií. Za ním už bylo Rusko.
Druhým problémem bylo osazenstvo CSR. Většina chtěla k Rusku, alespoň pokud se týče Cechů. Slováci nechtěli, ale nebylo jim to nic platné. Stalin vládl skrze Prahu. Brežněv zase skrze Bratislavu.
Česko-slovenský dualismus byl dalším problémem. Oslaboval republiku jako kdysi Rakousko-Uhersko.

Po konci 2.sv.války zdiskreditovanému Slovensku ten dualismus vytrhl nepříjemný trn z paty.

Ceši si namlouvali, že válku vyhráli. Slováci museli být potichu, svým chováním za války a během voleb v roce 46 jen popudili Stalina.
Jenže Ceši na svém vítězství ve válce trvali a chtěli s Ruskem jednat jako rovný s rovným. Brežněv je poučil, že válku prohráli a začal preferovat Slováky, kteří po srpnu 68 Cechy předběhli.

Češi si namlouvali akorát to,že byli osvobození od německé okupace a logicky i po právu se zařadili do tábora vítězů nad nacismem.

Ceši byli v té době trochu retardovaní. Došlo jim to totiž až v roce 1968. Slováci měli v roce 1945 na výběr: Stát se další sovětskou republikou, anebo částí Česko-Slovenska.
Když měli na vybranou Slováci, měli tehdy i Ceši. České země zůstat na Západě, anebo jako Česko-Slovensko v Rusku. Chtěli zachovat Česko-Slovensko a tak skončili v Rusku. Byli v podobné situaci v jaké jsou dnes Ukrajinci. Ukrajinci si hrají na vlastence, trvají na nedělitelnosti Ukrajiny a tak skončí v Rusku.

Nedovolila bych si takhle soudit národ,notabene současnou optikou.

Samozřejmě že je to dnešní pohled. Lidé v roce 1945 nevěděli co přinese budoucnost. Tak jako v roce 1918,1938. Přesto by měli lidé mít v sobě jakýsi kompas.

Směru jejich kompasu se ale vůbec nedivím,je naprosto pochopitelný.Ale o tom už jsme si psali,jen bych se opakovala.

Ten kompas, jak vidět, ukazuje stále stejný směr. Ten slovenský kompas asi ukazuje jiný směr, v roce 46 a i dnes.

Nesmíte dát na pouhé povrchní dojmy.Ofic.politika je zcela jasná.
A ty tři regionální politiky lidé nekritizují z lásky k Rusku.

Myslím že je to jinak. Všichni tři byli panslavisté a to je filosofický, nikoliv politický motiv. Podobně dopadli zastánci pangermanismu. Ti politici udělali velkou chybu tím, že svoje ambice vázali k národu, determinovaném jazykově a ne územně. Dá se o tom dočíst v knize Jana Tesaře Mnichovský komplex.

A lze se snad divit?!

Pokud se týče Mnichova a Protektorátu, tak většině Cechů vadila ztráta národního státu, menšině vadila ztráta občanských svobod, Parlamentu a ústavního pořádku.

Charta 77 přišla s jiným konceptem, s konceptem lidských práv. Nepožadovala národní sebeurčení, ale ta lidská práva. Tím pádem dostala jinou , mnohem větší sílu. Mluvila tak do duše milionům Rusů, kteří rovněž byli zbaveni lidských práv a tím pádem byli na stejné lodi s Chartou. Kdyby Charta požadovala pouze národní sebeurčení, Rusové by za ní nestáli.

Podobně to vidí i ten Tesař. Kdyby se Ceši stavěli proti národnímu socialismu a Hitlerově režimu, měli by za sebou všechny ty v Německu, kteří byli tamním systémem zotročeni. Měli by tak úplně jinou sílu.

Nemohli jsme nic, to rozhodly velmoci.

To je omyl.Jaltský mýtus o vymezení dělicích čar mezi Východem a Západem později šířili především Sověti, kteří měli zájem na upevnění vnitřní soudržnosti svého mocenského bloku.Tehdy nedošlo k žádné dohodě o rozdělení Evropy na sféry vlivu.Velmoci se právě naopak dohodly o společné odpovědnosti všech tří spojenců za všechna osvobozená území.Sovětský svaz se zavázal poskytnout plnou nezávislost Polsku a ostatním zemím východní Evropy a uspořádat tam svobodné volby.
https://www.lidovky.cz/noviny/jaltska-konference-a-jeji-mytus.A100213_000085_ln_noviny_sko

https://archiv.ihned.cz/c1-826500-velmi-nebezpecna-legenda-o-jalte

Nevěřím tomu. Nedává to smysl. A takové dohody bývají neveřejné.

Probůh,to není věc důvěry,ale historických listinných důkazů!
Jeden z kvalitních zdrojů-
https://akropolis.info/kniha/jalta-1945-naseptavaci-a-zradci/

Pokud se týče situace po setkání velké trojky na Jaltě a po ukončení války v Evropě, tak to trochu připomíná situaci po Mnichovské dohodě.
Po Mnichovské konferenci proletěla Evropou vlna euforie, že válka byla zažehnána a že bude "mír pro naši dobu". Byli samozřejmě sýčkové (jako byl ten Churchill), kteří k tomu byli skeptičtí, jenže vsadit na mír bylo přirozenější a rozumnější než sázet na nepřátelství a válku. Většina elit i "obyčejných lidí" to brala positivně. Jenže uplynulo několik měsíců a nadšení z dohody bylo pryč. Nedůvěra znovu propukla nejen v Londýně a Paříži, ale taky v Berlíně.

Nějak podobné to bylo po roce 45. Skoro všichni měli radost z konce války a doufali, že po válce už bude vše jen lepší. Uplynul jeden, dva roky a mezi vítězi války propukla nedůvěra, která se stupňovala. Válku skoro nikdo nechtěl a tak přišel studený mír.

Pro nás byla Mnichovská dohoda jasná,nic nalhávat jsme si ani nemohli.

Jak pro koho. Bylo tehdy dost těch, kteří předpokládali (spíš doufali), že druhá republika vydrží déle než přes zimu.

https://www.novinky.cz/historie/clanek/o-nas-bez-nas-osudove-rozhodnuti-prislo-pred-80-lety-40101536
Chamberlain poslal 26. září k Hitlerovi svého emisara Horace Wilsona. Jeho prostřednictvím mu přislíbil, že Německo může dostat sudetoněmecké území mírovou cestou. Hitler odpověděl: „Ta cesta je jediná. Říci Čechům kategoricky, aby přestali se svou frivolní hrou, která přivolává světovou válku, a splnili své závazky.“ Oběť byla vydávána za agresora.Vychytralá a nechutná hra.

Česká diplomacie se nechala vmanévrovat do tohoto postavení. Byly však i jiné možnosti. Především bylo potřeba si uvědomit, že Československo je ztraceno. A hledat řešení dilematu s co nejmenší ztrátou kytiček. Tak jako stařičký mocnář před koncem první války (kterého se nedožil) říkal: "když má Rakousko skončit, tak at se to stane důstojně". Bylo to slovo humanisty, Beneš se takto nezachoval a Československo skončilo s hanbou v Mnichově.

Na kdyby hrát nechci.

Podívejte, vše má své alternativy. I reakce na tu koronakrizi. Ta se bude za pár let taky posuzovat a opět se objeví "kdyby".
Slované by si měli uvědomit, že lid je tvůrcem dějin. A nikoliv nějaké temné síly, které za ně fatálně rozhodují a na nějaké "kdyby" pak není místo.

Z chyb se člověk může poučit,ale neměl by radit po bitvě.

Poučit by se měl, zvláště když dělá pořád stejné chyby.

Tím míníte vstup do EU a NATO?

Od NATO čekáme jakousi pojišťovnu. Jakou jsme před válkou očekávali od Francie a po válce od SSSR. V tom budeme jistě zklamáni.
EU je něco jiného.

přesně, v NATO jsme jen nárazníková zóna, první oběti...

Zase ta malovernost?

zase, radši nevěřit těm ani těm, všichni jsou v první řadě vychcaní...
USA zájmy nejsou z lásky k jiným zemím...

Bez viry, ze to dobre dopadne, se nepodari nic. To je prave cesky problem. Jakmile uverite, ze jste stejne duleziti jako ostatni, treba vetsi narody, pak se dostavi i uspech. Kdyz chces neco prodat a sam neveris, ze prodavane je kvalitni, pak to nikdo nekoupi, nebo koupi, ale za min.

a to nejsme, z politického hlediska jsme bezvýznamní, perou se a rozhodují velmoci, malé země jsou vždy ve vleku, pod vlivem atd.

porazenecke reci

hurá do boje!
(třeba za americké zájmy v afganistánu)

Vzdyt jsou to taky vase, kdo vam bude dodavat heroi n?

jéje...

ale trefila jsi, americké zájmy ve světě, to není jen šíření dobra a demokracie, ono něco kápne i takhle...

Nikdo za nás nebude umírat, tak jako my nebudeme umírat za jiné. Válka není dobročinnou misí na způsob Armády Spásy.
Nějaká vojenská koalice může existovat na základě solidarity. Konec konců i stát samotný existuje na základě solidarity. Pokud se jeden snaží druhého odrbat, třeba s placením daní, může se po těch, kteří žijí na úkor jiných čekat, že budou za svoje spoluobčany umírat ?

Od NATO očekáváme přesně to,co všichni členové-odstrašení potencionálního nepřítele..A rozhodně nejsme nečinní,ale účastníme se mnoha zahr.misí,ve kterých jsme solidně oceňováni.

spíš bych řekl, hájíme zájmy USA (resp. jejich mocných elit) a za to jsme patřičně hlazeni po hlavě...

Zvenku to tak sice občas vypadá,ale neúčastníme se všeho.Taky bych řekla,že nic přijatelnějšího na výběr ani nemáme.Že je to zkrátka nejméně špatné řešení.

asi hlavně nemáme na výběr být nebo nebýt v NATO, protože nebýt by nás asi mohlo mrzet anebo bolet, tak raději jsme a posluhujeme, poraženecky...

NATO je vojenská organizace. V armádě není podstatná osobní volba čehokoliv, ale uposlechnutí rozkazu, jinak žádná armáda na světě nemůže fungovat. Máme je možnost v té organizaci nebýt. Ale je otázkou, co bychom tím získali, malé území a malým počtem obyvatel nikdo respektovat nebude.

přesně tak... my, malí si vyskakovat nemůžeme, jen hledět co, čím získáme, a proto je trochu zavádějící mluvit o poraženectví anebo o nějakých vznosných ideích, za kterými se stejně skrývá prospěch nějakých šedých eminencí...

Takové myšlení je u nás majoritní. Takový názor na válku měl Josef Švejk. S tím Švejkem jsme mohli celkem spokojeně žít v Rakousku. Švejk tu první válku přežil, nepadl a ani ho nepopravili.
Proč jsme si tedy zakládali svůj stát? Abychom mohli kapitulovat ?

Josef Švejk je literární karikatura českého myšlení. Bohužel ji jako karikaturu skoro nikdo nechápe, spíš v ní vidí vzor. Svůj stát jsme opravdu zakládat nemuseli, kdyby nás k tomu nedonutily okolní velmoci, které se ovšem naším (českým) osudem vůbec netrápily. Ani Masaryk totiž takový stát (se sedmi národnostmi s Čechy v menšině) původně nechtěl, ale nakonec zvolil asi tu nejrozumnějíší variantu, která šla domluvit s velmocemi. Moc slavně to nedopadlo, už z ní zbyla sotva třetina. Ale aspoň jsme si začali všímat, že kolem nás nejsou jenom německy mluvící nepřátelé.

Česko-Slovensko bylo součástí Versaillských dohod, které vyhovovaly Francii. Byly výrazem vítězství Francie a její dominance nad evropským kontinentem. To bylo ke vzteku Hitlerovi a Stalinovi. Oba se zdáli být slabí, jenže budoucnost měla ukázat, že budou velmi silní. Jakmile se dohodli, byl s francouzskou dominancí ve východní Evropě konec.

A Británie dal od toho ruce pryč. Stali jsme se pouhou jejich zkušeností, tedy Francie a Británie. Ovšem na jak dlouho? Francie s Německem si všechno odpustily už v roce 1950 a nyní Británie zvolila desintegraci, tedy brexit. Trochu to připomíná lorda Chamberlaina.

Británie neměla chuť se angažovat na evropském kontinentě. A Francie neměla zájem na udržování svých polokolonií ve východní Evropě. Investice do východní Evropy by dalekosáhle převýšily očekávané zisky. Zvláště poté, co Hitler se Stalinem začali vystrkovat rohy. Francie tak poslala východní Evropu k čertu. Jen doufala, že se Hitler se Stalinem nespojí proti ní. Jenže to se stalo a Francie, která si 20 let hrála na supervelmoc byla během 5 týdnů na hlavu poražena. Jako krátce před tím Polsko.

Zakladni narodni rys je konformismus, dany historickymi zkusenostmi.

Tou historickou zkušeností jsou osudy Česko-Slovenska ve 20.století. Palacký ve svém dopise Frankfurtskému sněmu před něčím takovým varoval. Tehdy ještě na mapě nebylo Německo, bylo jen Rusko a to už mohlo stačit.
Český stát byl už od pohledu na mapu zranitelný a jeho budoucnost víc než nejistá. Závisela totiž na tom, kdo bude Evropě dominovat. Spletité osudy státu se podepsaly na převládajících názorech jeho obyvatel. Tomu čemu se říká "zdravý rozum".

V obllasti zájmů USA nehrajeme vůbec žádnou roli, stejně jako v oblasti zájmů Číny. Nevím, proč jsme pořád tak domýšliví a myslíme si že Praha je nejdůležitější místo v Evropě. Naše území jde zabrat za několik hodin, když si to kdokoliv usmyslí, třeba i ten Putin. Naší jedinou možností je být součástí velkého celku.

Ono je to přesně naopak.USA hraje velkou roli pro nás.Právě proto,že chceme být součástí jiné party,kterou pokládáme za záruku demokracie.Žádná domýšlivost z naší strany ve hře není.(My spíš máme tradičně problém nízkého sebevědomí.)

Rutinní historiografie nevytváří alternativní historii. Nicméně to "kdyby" musí stále řešit. V každém okamžiku bylo vždy více možností. Proto je třeba vysvětlit, proč vyhrála konkrétní varianta.
Na zahraniční politiku předmnichovského Česko-Slovenska bylo ve 30.letech povícero názorů. S Benešovou koncepcí soutěžila alternativní Hodžova. Zvítězila Benešova. Proč ? Odpověď je nebylo to v té době politicky průchodné. Málo přijatelné pro špičky politických stran i pro veřejnost. Dnes se má za to , že Hodžova koncepce byla lepší.

Hodža byl bytostný federalista a byl nesympatický všem, kteří stavěli na na nacionalismu. Svým postojem by dnes asi vyhovoval evropským federalistům v Bruselu, ale ve své době měl proti sobě jen nacionalisty, a to nikoliv slovenské, ale české, maďarské, německé a polské. Ani Benešův panslavismus Hodžovi nevyhovoval.

M.Hodža teoretizoval o stamiliónovém středoevropském federativním Svazu, který bude moci jednotně
vystupovat vůči velmocím.Určil i organizační podobu tohoto Svazu.V jeho čele měl být
prezident volený na rok ministerskými předsedy svazových zemí a svazovým kongresem.
Kongres měl zase vzniknout z národních parlamentů. Prezident měl mít právo jmenovat
svazového kancléře, vládu a generální štáb.
V emigraci se rázně distancoval od ideje pokračujícího čechoslovakismu.
(Zemřel v USA těsně před koncem 2.sv.války).
V současné době by možná jeho představy vyhovovaly někomu v Bruselu,ale rozhodně pochybuji,že doma.

Napsal jsem, že Hodža byl federalista. Jenže v době jeho života větší federace, kterou v Evropě předpokládal namísto několika říší nemohla vzniknout, a Československo jí určitě nebylo. Ač rodilý Slovák nebyl nacionalistou a předpokládal v Evropě federaci (spíš konfederaci) mnoha států, ale trochu jinak než se tvoří dnešní EU, on viděl v Evropě industriální západ a agrární východ.. Privními, kdo tuto myšlenku oživili na té západní straně byli Erhardt a Schumann vytvořením společenství uhlí ocel. Je zajímavé, že H. předpokládal i vznik společné měny a to v době, kdy se Evropa otřásala v zákldech.
Ukazuje se, že jeho vize byla správná, ale její realizace potřebuje ještě několik generací. Ale Evropa k nějaké formě integrace dospět musí.

Hodža předběhl dobu. Tak jako generál Prchala. Hodžovy koncepce byly neuskutečnitelné. Jenže během času i ta Benešova vzala za své. Na řadu tak přišla koncepce Moravcova a Gottwaldova. Záleželo už jen na tom jak dopadne válka.
Hodžova politika by se mohla realizovat dnes. Jenže je proti ní odpor jaký byl před Mnichovem. Záleží na tom jak dopadne EU. Budeme v Německu anebo v Rusku ?

Pootočit kormidlo mohl i Gottwald, kdyby v roce 1949 odmítl ty sovětské poradce. Jako je odmítl Tito.
Jenže to by vyvolal kde větší bouři než ta pražská trojice s tím ruským pomníkem. Ta dnešní reakce našich příznivců Ruska je jen slabým čajíčkem toho co by provedli ve 40.letech jejich političtí předkové.
Proti Rusku se v Česku dá těžko něco dělat. Po roce 45 i 89. Vědom si toho byl Masaryk i Klaus. Gottwald se o tom bál jenom pomyslet.

To přeci byla ta nejméně vhodná osoba! Proč by to vůbec dělal,když nás právě on do ruských vod směroval?

S tím Gottwaldem to nebylo jednoduché. Stalin neměl Gottwalda rád a Gottwald si toho byl vědom. V 70.letech se v západní Evropě zrodil koncept eurokomunismu. Motali se kolem toho bývalí čeští komunisté, kteří po sovětském zásahu uprchli na Západ. Byly kolem toho diskuse a vznikl názor, že Gottwald byl prvním eurokomunistou.
Po zřízení Informbyra na schůzce ve Sklarské Porembě, měla být KSC podrobena zevrubné kritice, neboť bylo na sovětské straně podezření, že Gottwald chce nastoupit cestou po které se zakrátko vydal Tito. Jenže nakonec sověti KSC nekritizovali, kritika tam zazněla z řad maďarských komunistů a to ještě kvůli českému nacionalismu.

Gottwald nebyl žádnou výraznou osobností , jako třebas byl ten Tito. Je dnes nezodpovězenou otázkou proč se vlastně Gottwald vůbec dostal do vrcholového vedení KSC. Když mnohem erudovanějším byl třebas ten Sverma. Ten Stalin možná Gottwalda nesnášel ani ne kvůli nějaké buržoazní úchylce, ale kvůli neschopnosti.
Takže Gottwald byl nejméně vhodnou personou pro nějakou samostatnou politiku. Podobně v tom byla i vznikající nekomunistická oposice. Největší šance na úspěch v potýkání s komunisty měli Lidovci. Podobně jako v Itálii, Rakousku, Francii, Belgii. Jenže Hála se Šrámkem měli asi takové schopnosti jako Gottwald. Šanci by mohl mít ten Tigrid, jenže neuspěl ani u těch Lidovců.
Situace jako dnes. Nejsou lidi !