Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Nevěřím tomu. Nedává to smysl. A takové dohody bývají neveřejné.

Probůh,to není věc důvěry,ale historických listinných důkazů!
Jeden z kvalitních zdrojů-
https://akropolis.info/kniha/jalta-1945-naseptavaci-a-zradci/

Pokud se týče situace po setkání velké trojky na Jaltě a po ukončení války v Evropě, tak to trochu připomíná situaci po Mnichovské dohodě.
Po Mnichovské konferenci proletěla Evropou vlna euforie, že válka byla zažehnána a že bude "mír pro naši dobu". Byli samozřejmě sýčkové (jako byl ten Churchill), kteří k tomu byli skeptičtí, jenže vsadit na mír bylo přirozenější a rozumnější než sázet na nepřátelství a válku. Většina elit i "obyčejných lidí" to brala positivně. Jenže uplynulo několik měsíců a nadšení z dohody bylo pryč. Nedůvěra znovu propukla nejen v Londýně a Paříži, ale taky v Berlíně.

Nějak podobné to bylo po roce 45. Skoro všichni měli radost z konce války a doufali, že po válce už bude vše jen lepší. Uplynul jeden, dva roky a mezi vítězi války propukla nedůvěra, která se stupňovala. Válku skoro nikdo nechtěl a tak přišel studený mír.

Pro nás byla Mnichovská dohoda jasná,nic nalhávat jsme si ani nemohli.

Jak pro koho. Bylo tehdy dost těch, kteří předpokládali (spíš doufali), že druhá republika vydrží déle než přes zimu.

https://www.novinky.cz/historie/clanek/o-nas-bez-nas-osudove-rozhodnuti-prislo-pred-80-lety-40101536
Chamberlain poslal 26. září k Hitlerovi svého emisara Horace Wilsona. Jeho prostřednictvím mu přislíbil, že Německo může dostat sudetoněmecké území mírovou cestou. Hitler odpověděl: „Ta cesta je jediná. Říci Čechům kategoricky, aby přestali se svou frivolní hrou, která přivolává světovou válku, a splnili své závazky.“ Oběť byla vydávána za agresora.Vychytralá a nechutná hra.

Česká diplomacie se nechala vmanévrovat do tohoto postavení. Byly však i jiné možnosti. Především bylo potřeba si uvědomit, že Československo je ztraceno. A hledat řešení dilematu s co nejmenší ztrátou kytiček. Tak jako stařičký mocnář před koncem první války (kterého se nedožil) říkal: "když má Rakousko skončit, tak at se to stane důstojně". Bylo to slovo humanisty, Beneš se takto nezachoval a Československo skončilo s hanbou v Mnichově.

Na kdyby hrát nechci.

Podívejte, vše má své alternativy. I reakce na tu koronakrizi. Ta se bude za pár let taky posuzovat a opět se objeví "kdyby".
Slované by si měli uvědomit, že lid je tvůrcem dějin. A nikoliv nějaké temné síly, které za ně fatálně rozhodují a na nějaké "kdyby" pak není místo.

Z chyb se člověk může poučit,ale neměl by radit po bitvě.

Poučit by se měl, zvláště když dělá pořád stejné chyby.

Tím míníte vstup do EU a NATO?

Od NATO čekáme jakousi pojišťovnu. Jakou jsme před válkou očekávali od Francie a po válce od SSSR. V tom budeme jistě zklamáni.
EU je něco jiného.

přesně, v NATO jsme jen nárazníková zóna, první oběti...

Zase ta malovernost?

zase, radši nevěřit těm ani těm, všichni jsou v první řadě vychcaní...
USA zájmy nejsou z lásky k jiným zemím...

Bez viry, ze to dobre dopadne, se nepodari nic. To je prave cesky problem. Jakmile uverite, ze jste stejne duleziti jako ostatni, treba vetsi narody, pak se dostavi i uspech. Kdyz chces neco prodat a sam neveris, ze prodavane je kvalitni, pak to nikdo nekoupi, nebo koupi, ale za min.

a to nejsme, z politického hlediska jsme bezvýznamní, perou se a rozhodují velmoci, malé země jsou vždy ve vleku, pod vlivem atd.

porazenecke reci

hurá do boje!
(třeba za americké zájmy v afganistánu)

Vzdyt jsou to taky vase, kdo vam bude dodavat heroi n?

jéje...

ale trefila jsi, americké zájmy ve světě, to není jen šíření dobra a demokracie, ono něco kápne i takhle...

Nikdo za nás nebude umírat, tak jako my nebudeme umírat za jiné. Válka není dobročinnou misí na způsob Armády Spásy.
Nějaká vojenská koalice může existovat na základě solidarity. Konec konců i stát samotný existuje na základě solidarity. Pokud se jeden snaží druhého odrbat, třeba s placením daní, může se po těch, kteří žijí na úkor jiných čekat, že budou za svoje spoluobčany umírat ?

Od NATO očekáváme přesně to,co všichni členové-odstrašení potencionálního nepřítele..A rozhodně nejsme nečinní,ale účastníme se mnoha zahr.misí,ve kterých jsme solidně oceňováni.

spíš bych řekl, hájíme zájmy USA (resp. jejich mocných elit) a za to jsme patřičně hlazeni po hlavě...

Zvenku to tak sice občas vypadá,ale neúčastníme se všeho.Taky bych řekla,že nic přijatelnějšího na výběr ani nemáme.Že je to zkrátka nejméně špatné řešení.

asi hlavně nemáme na výběr být nebo nebýt v NATO, protože nebýt by nás asi mohlo mrzet anebo bolet, tak raději jsme a posluhujeme, poraženecky...

NATO je vojenská organizace. V armádě není podstatná osobní volba čehokoliv, ale uposlechnutí rozkazu, jinak žádná armáda na světě nemůže fungovat. Máme je možnost v té organizaci nebýt. Ale je otázkou, co bychom tím získali, malé území a malým počtem obyvatel nikdo respektovat nebude.

přesně tak... my, malí si vyskakovat nemůžeme, jen hledět co, čím získáme, a proto je trochu zavádějící mluvit o poraženectví anebo o nějakých vznosných ideích, za kterými se stejně skrývá prospěch nějakých šedých eminencí...

Takové myšlení je u nás majoritní. Takový názor na válku měl Josef Švejk. S tím Švejkem jsme mohli celkem spokojeně žít v Rakousku. Švejk tu první válku přežil, nepadl a ani ho nepopravili.
Proč jsme si tedy zakládali svůj stát? Abychom mohli kapitulovat ?

Josef Švejk je literární karikatura českého myšlení. Bohužel ji jako karikaturu skoro nikdo nechápe, spíš v ní vidí vzor. Svůj stát jsme opravdu zakládat nemuseli, kdyby nás k tomu nedonutily okolní velmoci, které se ovšem naším (českým) osudem vůbec netrápily. Ani Masaryk totiž takový stát (se sedmi národnostmi s Čechy v menšině) původně nechtěl, ale nakonec zvolil asi tu nejrozumnějíší variantu, která šla domluvit s velmocemi. Moc slavně to nedopadlo, už z ní zbyla sotva třetina. Ale aspoň jsme si začali všímat, že kolem nás nejsou jenom německy mluvící nepřátelé.

Česko-Slovensko bylo součástí Versaillských dohod, které vyhovovaly Francii. Byly výrazem vítězství Francie a její dominance nad evropským kontinentem. To bylo ke vzteku Hitlerovi a Stalinovi. Oba se zdáli být slabí, jenže budoucnost měla ukázat, že budou velmi silní. Jakmile se dohodli, byl s francouzskou dominancí ve východní Evropě konec.

A Británie dal od toho ruce pryč. Stali jsme se pouhou jejich zkušeností, tedy Francie a Británie. Ovšem na jak dlouho? Francie s Německem si všechno odpustily už v roce 1950 a nyní Británie zvolila desintegraci, tedy brexit. Trochu to připomíná lorda Chamberlaina.

Británie neměla chuť se angažovat na evropském kontinentě. A Francie neměla zájem na udržování svých polokolonií ve východní Evropě. Investice do východní Evropy by dalekosáhle převýšily očekávané zisky. Zvláště poté, co Hitler se Stalinem začali vystrkovat rohy. Francie tak poslala východní Evropu k čertu. Jen doufala, že se Hitler se Stalinem nespojí proti ní. Jenže to se stalo a Francie, která si 20 let hrála na supervelmoc byla během 5 týdnů na hlavu poražena. Jako krátce před tím Polsko.

Zakladni narodni rys je konformismus, dany historickymi zkusenostmi.

Tou historickou zkušeností jsou osudy Česko-Slovenska ve 20.století. Palacký ve svém dopise Frankfurtskému sněmu před něčím takovým varoval. Tehdy ještě na mapě nebylo Německo, bylo jen Rusko a to už mohlo stačit.
Český stát byl už od pohledu na mapu zranitelný a jeho budoucnost víc než nejistá. Závisela totiž na tom, kdo bude Evropě dominovat. Spletité osudy státu se podepsaly na převládajících názorech jeho obyvatel. Tomu čemu se říká "zdravý rozum".

V obllasti zájmů USA nehrajeme vůbec žádnou roli, stejně jako v oblasti zájmů Číny. Nevím, proč jsme pořád tak domýšliví a myslíme si že Praha je nejdůležitější místo v Evropě. Naše území jde zabrat za několik hodin, když si to kdokoliv usmyslí, třeba i ten Putin. Naší jedinou možností je být součástí velkého celku.

Ono je to přesně naopak.USA hraje velkou roli pro nás.Právě proto,že chceme být součástí jiné party,kterou pokládáme za záruku demokracie.Žádná domýšlivost z naší strany ve hře není.(My spíš máme tradičně problém nízkého sebevědomí.)

Rutinní historiografie nevytváří alternativní historii. Nicméně to "kdyby" musí stále řešit. V každém okamžiku bylo vždy více možností. Proto je třeba vysvětlit, proč vyhrála konkrétní varianta.
Na zahraniční politiku předmnichovského Česko-Slovenska bylo ve 30.letech povícero názorů. S Benešovou koncepcí soutěžila alternativní Hodžova. Zvítězila Benešova. Proč ? Odpověď je nebylo to v té době politicky průchodné. Málo přijatelné pro špičky politických stran i pro veřejnost. Dnes se má za to , že Hodžova koncepce byla lepší.

Hodža byl bytostný federalista a byl nesympatický všem, kteří stavěli na na nacionalismu. Svým postojem by dnes asi vyhovoval evropským federalistům v Bruselu, ale ve své době měl proti sobě jen nacionalisty, a to nikoliv slovenské, ale české, maďarské, německé a polské. Ani Benešův panslavismus Hodžovi nevyhovoval.

M.Hodža teoretizoval o stamiliónovém středoevropském federativním Svazu, který bude moci jednotně
vystupovat vůči velmocím.Určil i organizační podobu tohoto Svazu.V jeho čele měl být
prezident volený na rok ministerskými předsedy svazových zemí a svazovým kongresem.
Kongres měl zase vzniknout z národních parlamentů. Prezident měl mít právo jmenovat
svazového kancléře, vládu a generální štáb.
V emigraci se rázně distancoval od ideje pokračujícího čechoslovakismu.
(Zemřel v USA těsně před koncem 2.sv.války).
V současné době by možná jeho představy vyhovovaly někomu v Bruselu,ale rozhodně pochybuji,že doma.

Napsal jsem, že Hodža byl federalista. Jenže v době jeho života větší federace, kterou v Evropě předpokládal namísto několika říší nemohla vzniknout, a Československo jí určitě nebylo. Ač rodilý Slovák nebyl nacionalistou a předpokládal v Evropě federaci (spíš konfederaci) mnoha států, ale trochu jinak než se tvoří dnešní EU, on viděl v Evropě industriální západ a agrární východ.. Privními, kdo tuto myšlenku oživili na té západní straně byli Erhardt a Schumann vytvořením společenství uhlí ocel. Je zajímavé, že H. předpokládal i vznik společné měny a to v době, kdy se Evropa otřásala v zákldech.
Ukazuje se, že jeho vize byla správná, ale její realizace potřebuje ještě několik generací. Ale Evropa k nějaké formě integrace dospět musí.

Hodža předběhl dobu. Tak jako generál Prchala. Hodžovy koncepce byly neuskutečnitelné. Jenže během času i ta Benešova vzala za své. Na řadu tak přišla koncepce Moravcova a Gottwaldova. Záleželo už jen na tom jak dopadne válka.
Hodžova politika by se mohla realizovat dnes. Jenže je proti ní odpor jaký byl před Mnichovem. Záleží na tom jak dopadne EU. Budeme v Německu anebo v Rusku ?