Oba byli a jsou proruští, ale tak jak byli zvyklí, když rostli. Nebo třeba Klausovi zaplatil vydání jeho deseti prezidentských knih Lukoil jenom tak pro krásný oči?
To by musel být proruský celý národ, včetně tebe.
Ve skutečně jsme celou normalizaci byli zbláznění do Ameriky, jejich
kultury atd.
(Krásně to popsala Eva Filipi ve svém rozhovoru.)
Ach ano, jako dítě jsem vyřezával z lepenky bílé mírové holubičky, které se lepily na okna ve škole i někde doma, vyráběli jsme mávátka a zpívali častušky. Taky jsem se později stal členem SČSP, ani nevím jak, nikdy jsem na žádné schůzi nebyl a o nic nežádal. Mám taky Fučíkův odznak, který s dával za přečtení myslím deseti ruských knih, já jsem ho dostal omylem jako vedoucí technického kroužku, ačkoliv jsem nebyl ani v pionýru ani v ČSM, nevím proč mi ho dali. A tak to šlo dál, ještě v roce 1968 mně nabízeli jako dělníkovi členství v KSČ, odmítl jsem a následovalo normalizačno.
Každý, kdo prožil život v té době musí v sobě nutně mít toho režimu stopy, jde o to, co s nimi udělá. Kdybych se byl já například stal prezidentem, nedovolil bych aby mně mých deset knih zaplatila sovětská - postsovětská olejářská firma, protože by se každý ptal, co jsem za to pro ně udělal. Já bych odpověď neměl, ale pan VK ji jistě měl.
Ty ovšem popisuješ ideologickou snahu o debilizaci národa, která na většinu běžného občanstva působila naprosto opačně a výsledkem byl mnou zmíněný obdiv ke všem americkému.
Nejenom. Děti politických vězňů, perzekuované rodiny a každodenní ideologické normalizační žvásty , ovlivnily úplně jinak.