Pokud jde o srovnávání zdravotní péče dříve a dnes, nesmíme
zapomenout, že od té doby se výrazně zdokonalilo přístrojové vybavení,
kvalita léků a léčebné postupy. A to bez ohledu na ten který politický
systém.
Dříve se kladl větší důraz na plošnou prevenci. Řada nemocí u nás
prakticky vymizela dříve než v ostatních zemích, tuším že třeba obrna
skončila v Československu první na světě. Měli na tom zájem i lékaři,
chodili do škol, náš zubař třeba motivoval děti k užívání tabletek k
prevenci zubního kazu a my to jako učitelé měli kontrolovat. Také jsme
vodili děti na pravidelné a povinné zubní prohlídky. Lékař měl nakonec
stálý plat (jako my ostatní) a měl zájem mít na starosti raději ty
zdravé než víc pacientů. Míň práce za stejné prachy.
Tato hromadná prevence více méně skončila po roce 1989. Odpovědnost byla
přenesena na rodiče.
No ale jak víme, lidé jsou různí. Mnoho rodičů je odpovědných a o děti
se v tomto směru stará, někteří až příliš. Jiní zase nad tím mávnou
rukou, neřeší to (přitom sami mají zuby jako noty na buben).
Dřív to u zubaře víc bolelo, ty nástroje a umrtvení byly asi méně
kvalitní. Můj první dětský zubař měl přezdívku Mengele, ještě že
jsem tehdy měl jen první mléčné zoubky. S těmi dalšími až dodnes mám
poměrně dobré zkušenosti. Dnes je vybavení zubařů lepší, ale je to
také výrazně dražší.
S nějakou korupcí ve zdravotnictví jsem se nesetkal. Maximálně šlo o
nějakou bonboniéru, flašku, nebo kafe jako poděkování za dobrou práci.
Pokud jde o dřívější přístup k členům KSČ, jak jsem znal své zubaře,
tak byl horší. Určitě si na nich aspoň trochu zgustli, vzhledem ke svým
kritickým názorům na tehdejší poměry (a při srovnání svých a
západoněmeckých platů).