On je náš Krak velký idealista a odmítá vidět spletité katakomby státní správy, tak zejména pro něj:
Pan Ježek je občan Olomouce, který se rozhodl studovat v jiném městě. Za odpady platí v Olomouci podle rodného čísla a v univerzitním městě pak znova za to, že je studentem (mu řekli na děkanátě). Ale pan Ježek se ubytoval v soukromí a jeho ubytovatel za něho zaplatil za odpady znovu a potřetí, tentokrát opět univerzitnímu městu. Samozřejmě že to panu Ježkovi vyúčtoval, přece odpady vytváří pan Ježek, že.
Totiž je tu maličkost: Poplatek za odpady je poplatkem státu (třeba jako kolek nebo ověření podpisu) podle zákona o daních a poplatcích č. 337/1992, nikoliv podle zákona o odpadech a jako takový ho spravuje tzv. správce daně, určený Ministerstvem financí. Tím se tisíce obcí staly nechtěně malými finančními úřady, které na to musely vyškolit úředníky a zavést registraci plátců a porovnat ji s databází obyvatel a s databází nemovitostí RUIAN. Primárně tedy vybírají peníze za odpady tam, kde je občan sice nevytváří, ale kde má trvalé bydliště.
Stačila by maličkost, totiž vyměnit v zákonu slovo poplatek za slovo služba sběru a likvidace odpadů, totiž tak, jak to mají živnostníci a majitelé nebytových prostorů. A nechat občany sjednat si službu v místě, kde se odpady vytvářejí, kde odpady likviduje někdo s licencí podle druhu (klíče odpadů a množství) a tuto službu platit podle smlouvy, tak jak už to stejně u nebytovek děláme a jak to dělají v blízkém i vzdáleném zahraničí.
Tisíce obcí by tak nemusely mít: 1. Oprávnění k nakládání s odpady (na to jsou odborné firmy) a 2. nemusely by mít odbory pro správu poplatků jako správci daně (na to je příslušný finanční úřad). Jenže co budou potom ty stovky úřednic a úředníků dělat, když si každý, jako už dnes živnostníci, uzavře smlouvu na likvidaci odpadů sám a dostane se z klece ven?