Babiš
si může dát už jenom popcorn. V Česku se odehrává zlomová a nečekaná
událost
Andrej Babiš si po letech může vydechnout, vzít popcorn k televizi a se
zatajeným dechem sledovat, kdy ho zas tato země povolá do boje. Je jedno, zda
to budou předčasné parlamentní anebo prezidentské volby. Konečně
přebírá klíčovou roli a politickou odpovědnost někdo jiný, konečně se
Babiš může už jen bavit pětikoalicí v přímém přenosu. To však zdaleka
neznamená, že se svět zhroutil tři týdny po parlamentních volbách.
Znamená to jenom to, že v Česku se odehrává zlomová událost a Andrej
Babiš prozatím a výjimečně nebude její součástí. Co se to tu tedy
děje?
Je to tak, za poslední čtyři roky jsme téměř zapomněli na slova jako
demokracie a pluralita. Ne, tohle není žádné slavnostní rétorické
cvičení pro potřeby EU a NATO, tady jsme skutečně zapomněli na to, jak
vypadá demokracie, pluralita a svoboda názoru ve vládě, menšinové vládní
koalici a především v největší vládní straně. Naopak, hráli jsme hru
na vládu pevné a tvrdé ruky, jediného alfa samce a ochránce před zlovolnou
parlamentní opozicí, smrtelným čínským virem, anebo „zkorumpovanou
pakáží“ ve zbytkových kritických mediích.
Zvykli jsme si na vystrašené a zašlápnuté koaliční sociální
demokraty, největší vládní a parlamentní hnutí bez téměř jediné
kritické zpětné vazby v ministerském a poslaneckém klubu, mlčící
regionální stranické struktury a servilní ministry, které bez jakékoli
diskuze s hnutím nominoval a odvolával premiér za tu a tam přísného dozoru
pana prezidenta. Dle libovůle historické paměti a pomstychtivosti Miloše
Zemana a aktuální pozice vlády a premiéra v průzkumech veřejného
mínění.
No řekněte, neměli jsme se vlastně všichni fajn v naší zemi, kde se
politická, mediální a ekonomická moc soustředila v rukou jednoho muže a
ten rozdával klíčové karty? Všichni ministři a poslanci drželi basu,
(bývalá) seriózní média byla ovládnuta, neutrální, spolupracující
bulvár šel oligarchovi raději na ruku, vždyť tady přece byl ideální a
dokonalý klid na vládnutí a efektivní práci. A když se omylem našel v
televizní diskuzi oponent, tak se řvalo, vydíralo a sprostě nadávalo.
Co se tu tedy odehrává? Zdá se to jako skandál, ale je to návrat k
normální parlamentní demokracii, svobodné a otevřené diskuzi v
politických stranách a v některých médiích, ke vzájemně se
kontrolujícím a tvrdě vyjednávajícím koaličním partnerům, návrat k
možná standardně fungující státní správě a doufejme, že i sebevědomé
policii a nezávislé justici. Je to někdy nudné až otravné, ale na konci
dne to může být návrat k zemi, která hledá opětovně nějakou budoucnost
a cíl uvěřitelný pro vlastní občany a pro partnery ve svobodném
západním světě.