Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

To si nemyslím. I když, jak kdo, jsou i takoví, jenže ti byli vždycky.
Zde se neustále diskutuje kolik co stálo, kdo kolik vydělával a kdo dostal byt. To je samozřejmě vpořádku.
Ale je více stránek života. Třeba kultura. Oproti dobám socialismu je dnes úplně někde jinde, dnes je nám toho dispozici tolik, o čem se nám zamlada ani nesnilo. Stačí vejít do knihkupectví, či do prodejny hudebnin, nabídka je až na malé výjimky zcela bez státní, či politické cenzury, což je penězi k nezaplacení. Od mládí mám rád muziku, i rockovou, včetně té tvrdší a zrovna ta soudruhům dost vadila. Ani naše kapely v těchto žánrech se v rádiích moc nehrály, desky vydávaly sporadicky. Zahraniční světové kapely sem nejezdily, jejich desky se zde neprodávaly, tedy až na pár výjimek. Dodnes nevím proč komunistům vadil zrovna bigbít, rock, metal, svého času dokonce i jazz. Polským, či maďarským soudruhům to nevadilo, divné.
Možnost sednout do auta, nebo na vlak a jen s občankou v kapse si zajet si na koncert Vídeňské filharmonie do Schönbrunnu, no kdyby mě to někdo řekl v roce 1988, tak ho prohlásím za blázna. Dnes je tento sen samozřejmostí.
Vlastně zapomněl jsem, momentálně není, čínský virus nám udělal čáru přes naše plány a vše živé je momentálně nedostupné. Tak alespoň máme ty desky a knížky a kdykoliv si můžeme dokoupit další a to bez omezení státního cenzora. Přijít do obchodu, momentálně tedy jen ónlajn, a mít možnost si koupit kompletní dílo třeba Jethro Tull, nebo Black Sabbath. Pustit si v televizi koncert Queen, nebo finálový koncert BBC Proms - Taky kdysi naprosto nemožné a dnes samozřejmost. A přitom všem ty dříve protěžované pophvězdy nikdo nikomu nezakazuje, kdokoliv kdo chce, si může poslouchat Davida, Gotta, či Zelenkovou do aleluja.
Takže záleží na prioritách, někdo je jen na ty peníze, ale myslím si, že většina lidí má i jiné zájmy a já tedy přechod od omezené a kulturně devastované reality k souačasné rozmanitosti beru.