Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Je to možné. Praha mě sice nezajímá, ale třeba se na nějaké průkazky stojí stále i u nás. Vždyť jsem něříkal, že dnes žádné fronty nejsou. Žádnou průkazku nepotřebuji, takže netuším, jaké poměry panují v současném dopravním průkaznictví.

ANO... každej hodnotí svět kolem sebe ze svého pohledu... na základě svých zkušeností... schopností... a možností... je to jako se vším... někdo na auto má... jiný ne... někdo si frontu vystojí... protože to "frontové zboží" potřebuje... jiný ne... někdo se holt potřebuje krmit banánama a pomerančema... přičemž bez těchto komodit se mu svět zhroutí... nedokáže bez toho žít... třeba opice v ZOO, jiný si dá radši jabko nebo hrušku... a když zrovna z nějakého důvodu nejsou, tak se z toho nezblázní... i bez toho dokáže přežít... je to o nastavení si životních priorit... bez ohledu v jaké společnosti se to děje...!!!

Souhlasím. Protože mám s životem v reálném socialismu zkušenosti ne moc dobré, nebudu ho nikdy chválit. Nedostatek banánů ale určitě považuji za ten nejméně podstatný důvod, je to jen nepatrný a téměř bezvýznamný střípek z velkého rozbitého zrcadla. Mé priority jsou tedy jiné, než opic v zoo. Ale pokud se omezíme čistě na oblast konzumu, kterou sice opovrhujete, ale zatím jsem od vás o ničem jiném, než o hmotných statcích nečetl. Pak je jistě příjemnější žít v zemi, kde si člověk může koupit mandarinku kdykoliv se mu chce a to i v případě, že mandarinky nemá rád. Stejně tak auto, televizi nebo celý balík toaletního papíru. Samozřejmě, že bez toho všeho se dá žít, to říkáte správně. Ale stejně tak se dá žít bez dílenských výborů strany, oplocených hranic, výjezdních doložek, posudků, akcí Zet, závazků a brigád socislistické práce. Někomu se zhroutil svět bez schůzí a průvodů, já si radši zajdu na koncert, nebo vyrazím do Alp v pohorkách.