S tím určitě nesouhlasím. Zkrácení penze sice existuje a záleží na
tom, o kolik dříve člověk do toho důchodu odchází. Čím delší tato
doba, tím výraznější je snížení penze. Ale měsíce, či roky prožité
v klidu a pohodě nelze vyčíslit penězi, rok života navíc je určitě
dostatenou kompenzací těch pár stovek měsíčně.
Při stále rostoucí délce života je logické posouvat odchod do důchodu do
čím dál vyššího věku, leč ne každý je schopen ve čtyřiašedesáti
zvládat své povolání. A je lhostejno, zda jde o práci duševní či
manuální. Někdo je schopen házet lopatou, či konstruovat letecké motory i
v sedmdesáti, jiný je v šedesáti opotřeben natolik, že jej nevezmou ani za
topiče v letním kině.
Já osobně bych zavedl systém svobodné volby každého, co se týče věku
odchodu do penze. Samozřejmě musí být nějaká základní kritéria vzniku
nároku na nějaký důchod, dejme tomu odpracovaných 30 let, tedy placení
sociálního pojištění, ne 30 let práce na černo a k tomu pobírání
dávek. Ty roky jsem jen střelil, pro příklad je to nepodstatné. No a po
splnění této podmínky by měl každý nárok na odchod do důchodu a
výplatu penze. Pochopitelně v odpovídající výši, protože 30 let má
odpracováno každý, kdo od střední školy, či učení pracoval, již ve
věku padesáti let. Ale proč by takový člověk, je-li znaven a skromný,
nemohl odejít do důchodu a pobírat, zase plácnu, třeba 5 tisíc? Proč
něco dotloukat, shánět nějaká chvilková a neperspektivní místa, či
nosit štosy nevěrohodných neschopenek, to vše jen pro papír pro sociálku?
Přece po šedesátce by měl mít každý vyděláno na takovou penzi, ze
které neumře hlady a neumrzne. To proč s tím věkem dělat takové
ciráty?
Vím, je to proto, protože o tom rozhodují lidé, kteří neví, jak vypadá
opravdová práce. Ve sněmovně, v senátu pak obzvášť, lze podřimovat i na
půl ochrnutý v devadesátidevíti letech. O Hradu ani nemluvím.